ZNOVUZROZENÁ

Ušetřím vám práci, pokud nemáte rádi osobní zpovědi zavánějící křehkou dívčí poezií:-), budete odcházet nespokojeni:-)

Mluvila vesele ač v duši měla stín
nosila na čele věneček z kopretin
byla už dospělá a přeci stále dítě
nad jejím životem mrak roztahoval sítě.
Říkali „Netrap se, štěstí je na dosah“,
bylo to však jako na stěnu házet hrách.

Někdy když smála se v tom smíchu byly slzy
bylo znát na hlase že výčitky ji mrzí
slzy jí cestičky kreslily po tváři
u rtů se scházely jako dva k oltáři
oceán slaný se v ústech pak rozplýval
hořký pel vzpomínek na patře ulpíval.

Na srdci tížil ji veliký kámen
toužila naposled zašeptat „Amen“
uniknout z okovů jež život svazují
přidat se k těm kteří v nebi se radují.

Jednou pak procitla, otevřela víčka
právě když zdálo se že dohořívá svíčka
tiše se rozhlédla okolo sebe
nad hlavou blankytně modravé nebe
zahlédla jak v prachu uprostřed cesty
vyrostly zelené čtyřlístky štěstí.

---