Prokletí

Za úsvitu jedné noci,

narodil se chlapeček,

ve svitu Měsíce,

tehdy se to stalo,

život daň svojí si vzal

Jeden život zazářil,

druhý uhasl jak svíčka,

a malé dítě křičí,

když od matky ho berou,

V postýlce pláče sám,

za oknem ho vidí víla,

přiletí blíž když ho pohladí,

už nepláče když víla ho políbí,

a tak proklet je pohádkovou vílou

Zhrozí se bohové toho činu,

to dítě nikam nepatří!

napůl ve světě smrtelných,

napůl v pohádkách,

Ach nešťastná vílo,

proč dítě si políbila,

teď prokleto na hranici světů,

mělas radši uletět,

Dalas mu srdce rytířů,

dalas mu duši pohádek,

naivní snílek,

s touhou po lásce,

nežije ale v pohádce....