Bojíš se?

Úpěnlivé zvony olizují zčeřené lny

horkého asfaltu, jenž při nočním osvětlení nemůžeme spatřit.

A tisíce komárů si při průletu hvězdokopou poraní blanitá křidélka,

která měla býti příslibem ohnivě dlouhého výletu.

Červenolícá záře se prolíná

s korozí spoutanou lucernou

jenž v dáli vnáší jas

a zvony ustávají,

když babice děsuplná háže

děti vnitro vaků.

Skřehotá a hrbí se a

krysí průvod na cestě do pekel

se dáví kousky končetin

odpadajících z pytloviny nasáklé potem a krví.

Náhle ve stínu jínanu

stařík spolkne plamen

a zesivělá luna ozáří lesklou

minci blyštící se na dně starcovy mošny.

Malá dvířka ve zdi se

pootevřou a ty smíš nahlédnout...

Bojíš se?

Nic neslibuji.

Spěchám domů kde na

polorozpadlém štokrleti

dopíši poslední tečku za

tvým nespaseným životem.

Amen.