Druhá polovička

Snad každý člověk na této planetě by si přál najít pro sebe ten pravý protějšek. Tu pravou a jedinou osobu, s kterou si bude ve všem rozumět, kterou bude milovat a ctít, dokud je smrt nerozdělí. Zní to neuvěřitelně knižně a romanticky. Možná ale každý z nás má někde tu druhou polovinu sebe sama. Tu polovinu, která každému z nás občas chybí.

Člověka, který miluje stejné barvy, stejná jídla, má na svět stejný názor jako vy a hlavně vás bezmezně miluje, stejně jako vy jeho. S tím člověkem máte pocit, jako by se zastavil čas, máte dojem, že ho znáte celou věčnost a že o sobě navzájem víte i to, co nebylo nikdy vysloveno.

Budeme–li předpokládat, že každý člověk má k sobě jen jediný dokonalý protějšek na celém světě… už to je bláhová představa…

Proto je snad to nejhorší, co se vám může stát, že ten svůj dokonalý protějšek po mnoha letech najdete a následně o něj přijdete. Vy milujete jeho, on Vás, ale vy ho pak ztratíte. Emigruje bez Vás, deportují ho, zemře a nebo například něco ještě horšího. Co potom? Nejde na něj zapomenout… jistě, všechna bolest jednou přebolí a vy začnete pomalu zapomínat…ale nikdy nezapomenete úplně. Přesto nechcete být do smrti sami a utápět se ve smutku…

Najdete si jiného partnera. Budete si s ním ve všem báječně rozumět, ale postupem času zjistíte, že nemá stejný smysl pro humor jako vy, nebo že k smrti nenávidí filmy s titulky, které vy přeci tolik zbožňujete. A když už se pro Vás obětuje a je ochoten s Vámi sledovat v kině film s titulky, po několika minutách stejně usne, protože ho nebaví psychologické filmy, kvůli kterým se vy ochotně vzdáte čehokoliv.

Nejde o to, že byste neměli rádi svého partnera, ale není to ono. Máte před ním vždy nějaké tajnosti a nikdy by Vás nenapadlo vykládat mu o tom, jak při jídle mlaskáte, protože nemůžete dýchat nosem, a podobné nicotnosti… a právě proto Vám bude chybět Vaše druhá polovička. Ten člověk který také nemůže dýchat nosem, má rád psychologické filmy s titulky , má stejně zvrácený humor jako vy a za nejerotičtější zážitek považuje stejně jako Vy cucání čokolády s celými lískovými oříšky.

Že to jsou hlouposti nepodstatné pro život? Možná máte pravdu, a dokud nepoznáte svou polovičku, nikdy pravděpodobně svůj názor nezměníte. Ale věřte, že je krásné vědět, co si ten druhý myslí i v době kdy spolu nejste a ani spolu nemluvíte po telefonu. Je to spříznění duší. Víte, když mu dáte třeba kamínek, který najdete v okamžiku, kdy na něj myslíte, tak Vás za to bude milovat a bude Vám vděčnější než za jakékoliv drahé dárky. Je to asi romanticky dětské a hloupoučké, ale je to krásné. Kdo to nepoznal,tak asi neuvěří…