Promarněný život

Mlhou je zahalený každý kout,

myšlenky si mohou bezelstně plout.

Měsíc temnotě svítí v bledém plášti,

neumím popsat ten pocit, je tak zvláštní.

Zírám na všechnu špínu světa,

ublížit dokáže i jedna jediná věta

Každý kdo může, hledá skrýš,

co venku čeká, co ty víš?

Zvhlé popadané lístí zasypalo ulici,

slyšet jsou jen vlci vyjící.

Radši nechoďte nikdo ven,

tohle není hloupý sen.

Nevíte co kde čeká na člověka,

uprostřed tmavého lesa,

najednou jistota klesá.

Vše je náhle krvavě rudé,

co to bylo? a co teprve bude?

Všechno se ztrácí do ticha,

už ani ta bolest tě nepíchá.

O pomoc volal bys tu marně,

smutné, když náhle člověk stárne.

Steskem, strachy či bolestí?

Když kosa o kámen zachřestí.

Tvůj život spolykala dravá saň,

Už  pozdě je myslet naň.

Vlci odešli, všude ticho jest,

neměla jsi do lesa lézt.