Písmák Maja
Sluníčko prostrčilo své dlouhé zlaté prsty skrz mezery vzávěsu a pomalu je sunulo kposteli, která stála vrohu místnosti. Teplé paprsky dorazili až kMaje. Pohladili jí po jedné tváři, po druhé, po nose, čele, propletly se jí ve vlasech a nakonec polaskaly víčka. Maja se usmála a otevřela svá zelená kukadla.
Jarní láska
Oknem sem proudí vláhý vzduch
tryskáš řeže vymetené nebe
na ulici panuje čilý ruch
a já mám v hlavě jen a jen tebe.
Pro trochu lásky
Sfoukla jsem popel zpapíru
Našla jsem jméno pro víru
Spadla jsem a znovu vstala
Tobě vnáručí jsem kdysi spala
Nahota
Déšť umyl ulici
a vítr sfoukl listí
teď vábí tě svou šedou smyslností
Buď já nebo ona.
Zakletý svět
Mokrý déšť padá do vrásek stromů
Mlha se vplétá do vlasů trávy
Žal padá do zatopených lomů
Vsítích se třpytí zbytky slávy
Město adělů
Město vytesané zbílého mramoru,
Věže sahají až někam nahoru.
Zvoničky voblacích se koupají,
Sluneční paprsky měkce se houpají.
VÍR
Roztoč se a hopsej
Ve víru barev
Rozmáčkni pár larev
Poválená louka
Svět postavený z karet
Pláču nad ubohostí tohodle světa,
světa postaveného z karet,
stačí fouknou a je po něm veta,
tak vratký je.