divadlo v pavučinách

Na křídlech strašného bludiště
bludiště života
zmítám se hnán
objímán nenávistí
při pohledu na padající
World Trade Center v New Yorku
Tolik zbytečných slov
zapomenutých frází
a žádný úsměv
jen oheň v tvářích
7 mnichů
v zenovém klášteře
na vrcholu údolí
kde v tichu a mlčení
se noří tělo do podstaty ducha
za zpěvu mrtvých
vše co stihnu říct
budou jen prázdná slova
nevyslovený fráze
v bezčasovém prostoru
můj přítel je
větší než vesmír
strašně mě pálí svědomí
má to všechno vůbec cenu
má všechno nějakej smysl
není život jen iluzí sebe sama?
Není to jen nevyslovený přání?
Nejsou to jen stopy ve sněhu?
Mířící daleko
za podstatu lidskýho ega
ega - strašnýho temna
hvězdy ničící podstatu noci
utopenou v potocích krve
proudících horami tam kdesi
není to jenom šílenství?
Podíval jsem se z okna
všude leží sníh
čistý a nevinný
co tady ale vlastně chce
myslím, že je mu to jedno
a mně vlastně asi taky
dohořívá svíčka
už se chystám spát
abych se stal obětí gest
a výsměchu všedních idiotů
ach ta věčná samota
každou noc ty stejný sny
pomalu unikám z reality
ale vždyť je to Mejla Hlavsa!
Starej kámoš
čau chlape, tak jak se vede?
Oba mlčíme - jednomu z nás
už to cigáro zhaslo
kdy zhasne to moje?
Povídali jsme si o stínech
o temných zákoutích řvoucích ulic
tichých měst
vše jsou to jen
tichá, nedořečená slova
slova, slova, slova a fráze

---