Smutek a samota

Rok se s rokem opět sešel,

dívku žádnou jsem nenašel.

Samota je hrozná,

pro toho kdo ji pozná.

Smutek a samota mé dny provází,

do konce života nenajdu co mi schází.

Všude jen opona a lidé zlí,

nic nezačíná jen končí.

Bez lásky je život pustý,

proč je ke mně osud krutý.

Každý s někým dávno chodí,

zoufalství to ve mně budí.

Nevěřím už hloupým větám,

že někoho někdy potkám.

Rozvažuji o životě,

že jsem sám jak kůl v plotě.

Není pro mě problém v parku,

pozvat dívku na polárku.

Když ji poté lásku vyznám,

city k ní pak také přiznám.

Dozvím se hned v zápětí,

že už je dávno v cizím objetí.

Hledám, hledám stále hledám,

další síly už totiž nemám.

Ve škole už to nemá cenu,

hledat nějakou volnou ženu.

Přemýšlím zda život ještě smysl má,

když stále na něj sám.

Chtěl bych všechno ukončit,

navždy se tak rozloučit.

Všem dívkám co jsem měl kdy rád,

bych chtěl nyní sbohem dát.

Smrt je možné východisko,

sbohem buď má tajná lásko.

Na břehu už Chárón čeká,

už mě dělí jenom řeka.

Na druhý břeh už zvolna pluji,

do lodi teď vlny bijí.

Obol jsem již zaplatil,

už abych tam byl.

Smrt se spánku podobá,

nebojím se není zlá.

Věčný sen jen budu snít,

možná lépe se tak mít.

Ve snu se mi totiž splní,

všechny touhy a tajná přání.