Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

dopis první----

09. 11. 2004

1039

Autor

turandot

--------

vytažené z obratlů krky jehličnaté jak hybridní slunečnice uhranuté jsou měsíčním oknem.. naivním měsíčním oknem dokořán říhajícím. ať se již vykloní z něj! ať se již vykloní-skřípají přes sebe a zkoušejí se silou vyrvat ze svahu. hlína praská.

škubu sebou na zemi nestálé, splašené u nohou jehličnaté smečky. mám čtyry stíny. a dlouhou pupeční šňůru šlehající z břicha jednoho- přitáhnu si ho k sobě, aby mu nikdo nemohl šlápnout na hlavu. na hřbet vyzdvihnuta, na rozhoupanou páteř divokou, vedena jsem plynulými pohyby. nekontroluju oči. v zipu zadřené chomáče.

v rychlosti o struhadla kmenů rozdírána. prstama poleptanýma krví od brždění šíleného toho hřbetu, pomazávám listy borůvkové.

a krky skřípají rozpumpovány fanatismem v touze na okno bledé- ať se již vykloní!- ale přesto stále dokořán prázdné je.

polapená průvodcem svým bez cest se řítíme. je návnadou úspěšnou, sem hadrová a vybírám z úst cizí zvratky. listí rozhazuji z nerozvážnosti. a směju se bláznivě škrcena tou oživlou pupeční šňůrou.

ať vykloní se již!- burácí korunované krky do nebe.

o břicho vzepřená do vzduchu, ruce rozpažené. z prstů prýští kostní dřeň a stávají se dutými. kůže na lehké kosti konstrukci se lepí v přeměně v křídla nenosná. nohy do dáli natažené vodorovnou aerodynamiku napodobujíce. ty drápy, vlasy, do šířky krákající!

ať vykloní se již!

ať se vykloní. ať už jsou zticha. vykloň se- zaříkávám úpěnlivostí bezrozměrnou. a měsíc je prázdný. a stromy divoké. ale kdo? kdo se má vyklonit?

vynalezla jsem tmu. tma je když zapomenu na okamžik, kde jsi.

"18.5.

ty čtyry stíny sem měla poprvý s Tebou. a pupeční šňůru šlehající z břicha jednoho z nich. u školky. přitáhla sem si je blíž k sobě, aby mi nikdo nemoh šlápnout na hlavu. nepřitáhla sem si Tebe. má průvodkyně. bestie moje. s důlkem na čele. můj hovnožroute.

lej-lejdy-lej! volala sem u Dubu v noční košili na Tebe, dravého Cerbera s rolničkou, na Tebe se stínem žirafy, na tebe, běžící mimochodně.

tiše, slyšim Tě všude. pusťte mě ven! najdu si tě! zas nevíš, kudy ven, moje šelmo zmatená, pese zubatej, pojď ke mně, kvílidlo, a tentokrát tě budu hlídat beze spánku. pojď. ubránim Tě. no tak. lej-lejdy-lej!"

1 názor

Kamil Havránek

26. 08. 2007

Dát tip

ty brďo...

Pokušitel_Bytí

10. 04. 2005

Dát tip

Máš hodně složitý metafory a musim dávat moc pozor abych pochytil všechno... Ubírá to lehkosti která neni na škodu a třeba by se někdy mohla vistřídat s tim masakrem... Zní to jako kdyby Kurt Kobain mlátil profesionálně kytarou vo anděla a Page mu tam hrál brutální sólo... TY VOE to bych právě že hltal... Vlastně Pocta Kultůra Nejvěčí Kapitulace Hadr Tagže se mi to Právě PROTO VŠECHNO LÍBÍ a dávám ti krutej * Ps: Ti sem píšou členové dobrejch kapel a to si z Prahy a třeba posloucháš i indie rock... :-) To je co říct, a každopádně taky pocta_

Pokušitel_Bytí

10. 04. 2005

Dát tip

Promiň T, sem the MARA, čau... Na podpis sem zapoměl... Ps to m11: Hradec město 1984 a sebevražednej matrix, strávil sem tam velikonoční tejden, hystorky o šílenejch bubenících co mizej za ůplňku a další... Každopádně skvělá inspirace - Nebyl si v Barakudě jak tam hráli Gnu a Wollongong?

turandot

26. 12. 2004

Dát tip

tohle je schizofrenní text. na začátku máš darju, uprostřed ultranásilí na svym mozku a potom extázi, prostě štěstí. tyvole. ale sem ráda, že je zrovna pod touhle věcí. děkuju.

Zly

13. 12. 2004

Dát tip

šílené vždycky si představim osmnáctiletou holku s černýma brýlama černýma oblečkama černou rtěnkou jakože pokroutky realitě jak chodí a vrní šelma na refýži s ironickým úsměvem a zaretušovanýma nejistotama jak u toho odfrknu a po pěti minutách se zoufale nudím z těch zajíkavých příběhů ze školního výletu jenže ten skřítek, co se neptá vleze dveřma o kerých vůbec nevim hopská a ukazuje na legrační špidlatou čepičku co má na hlavě a kymácí se dopředu dozadu zasměju se tomu jak mává křídlama ale mám ho na háku chci pryč dokud se neohlédnu a hoří za mnou les a lidi prchají jsme ve vzduchu za hranicí výměny mimotělních šťáv žádný já a ty a my a co bude a co bylo blebleble a vtipný historky vyhrkávaný mimochodem je se mnou a rozumí mi a ukrajuje mě jak meloun v horkém dni řeknu jí všecko co mám si vem a ona si to vezme mlčím a vidím jak trpí a když se odsunu do paralelního světa vejde tam a svítí lampou a kníká strachy kam jsem zase šel když potřebuje asi třistakrát denně obejmout vidím, jak mi opadávají slupky jak z cibule úplně se můžu zbláznit kolik věcí jsem pohřbil jak tam sedim, u těch zadušených výhonků co nikdy nevyrostly normálně bych brečel, ale jsem na to asi příliš ohlodaný a použitý ne pro ty zdechlinky ale pro to, že mi přišlo důležitější krást a válčit a loupit a vraždit asi je nějaká spravedlnost pro lidi, kteří dělají něco poprvé ten pocit že to dobře dopadne nebo spíš princip co jsem si nechal v kostech Jdu jejíma zahradama a omamujou mě ty kytky Strašně moc se raduju ........ Je to síla, Michaelo*

Zly

13. 12. 2004

Dát tip

a děkovam.. za tenhle text, který dlužím Marii :-)

m11

03. 12. 2004

Dát tip

tiptiptip ps. lay lady lay je lepsi predelany od Ministry!!!

Lecomte

13. 11. 2004

Dát tip

Konečne něco co stojí za chvilkovou pozornost. škoda, že jsme si neměli co říct...

guy

11. 11. 2004

Dát tip

mám pocit, že je to natolik osobní, že každej nezúčastněnej se bude bát něco napsat ... za sebe jenom, že na mě nejvíc zapůsobila černopísmenová část ... asi proto, že pes se stínem žirafy je z toho utkvívajícího hodně ...