obraz

zrejme všetci vieme, že ide o moment odpútania duše od tela. Autorovo poetické videnie je takéto, hoci absolútny súhlas s tým, že téma je to mimoriadne vdačná na spracovanie a určite sa dá aj inak...

..........

Presne typ basni pro me deprimujici, vyvolava to ve me pocit, ze takhle se citi clovek nekde u dna,
a vola o pomoc. Ale to nevim urcite. Jsou jedinci, kteri se radi utapi v melancholii, dava jim to pocit uvolneni...

Maprach má pravdu, jako vždy Ó velký, skláním se k tvým nohám, abych ti je posléze omyl vonným olejem...jmenuji se Marie...

V jedné šikovné knížce jsem se dočetl: „Mallarmé razil heslo, že vyslovit v poezii přímo to, oč běží, znamená zničit všechen půvab básně." (V. Nezval, Moderní básnické směry) Možná je to zvláštní a krátké, dává mi to ale prostor zapojit do čtení i mozek. Třeba takto:
Polorozpadnutá ... něco mě trápí, nejsem v klidu / krev... je to vážná rána / kráčí v kaluži ... nedá se to jen tak odbýt, není to příjemné, je to lepkavé, vlhké, chci se toho zbavit ale moc to nejde (tedy, pro toto cvičení nahrazuji krev kaluží bláta, jsem vcelku mírumilovný typ :-) / kdesi ... tápu / dvojrozměr ... nejvíc mě ubíjí zjednodušování, život není černobílý / pitva ... do mého života se násilím někdo cpe a není to zrovna příjemný (příčina mé rozpolcenosti?) / za sklem ... a já můžu jen bezmocně přihlížet.
No, musím se hned omluvit Tulákovi, že mu vkládám do úst cizí slova, a ještě tak drzým způsobem. Promiň. Ve skutečnosti je to asi o něčem jiném. Chtěl jsem jenom poukázat na sílu těchto veršů - spočívá podle mě v tom, že mě dokázaly na okamžik vzít na tak úchvatnou exkurzi do obrazárny světa. A v tom, že tu exkurzi nabízejí každému, kdo má zapnuté virtuální brýle. Asi se nezmůžu na nic jiného než opět: díky, cítím v tom hloubku. A nebo na skromnou parafrázi:

Nádherně zvláštní a dost výmluvné. Ono to mluví... :-) :-) :-)

Dost zvláštní a dost krátké. Nevím, co k tomu říct...