NOVÝ ŽIVOT - 19.díl

Jenže když se jejich rty znovu oddělily museli se oba navrátit do reality. David se začal tvářit jako by se stala nejhorší věc na světě. Rychle Klárku pustil a zvedl se z postele. Klárka tam pořád ležela a dívala se na jeho postavu, která teď byla protít ní úplným obrem. David netušil, jak by se měl zachovat nebo dokonce, co říct.

Naštěstí ho zachránil hlasitý křik, který se rozléhal celým domem. Byla to Syndy, která právě dorazila a na všechny strany křičela, že se Klárka ztratila. David rychle vyšel z pokoje a šel najít Syndy, aby jí umlčel dříve než se jí podaří vzbudit rodiče, kteří by jistě neuvítali zrovna s nadšením události dnešní noci. Syndy našel na chodbě jak se chystá jít do ložnice rodičů a stačil jí zastavit právě ve chvíli, kdy brala za kliku. Syndy se dovila, co se děje a proč jí táhne pryč. On jí ale nedal možnost žádných otázek a rovnou jí zavedl ke Klárce do pokoje. 

Klára pochopila, že David jistě Syndy přivede a tak se na ni předem připravila a dělala, že tvrdě spí. Syndy skutečně běžela až k posteli a chtěla jí vzbudit, ale David jí to nedovolil a odvedl jí zase pryč. Venku jí pak vysvětlil, že se Klárka vrátila před chvílí sama, protože se ztratila, když se šla ven trochu provětrat.

Syndy se tahle výmluva sice nezdála příliš pravdivá, ale neodporovala a šla si lehnout, protože dobře věděla, že kdyby se v tom šťourala jistě by se o tom dozvěděli rodiče a pak by dostala hodně vynadáno za to, že nechala Klárku jít domů úplně samotnou. A navíc nic se nestalo. Klára ležela v posteli úplně v pořádku, takže může být úplně klidná.

David však byl naopak velice nervózní. Myslel si, že všechno co ke Klárce cítil už skončilo, ale když ji líbal připadal si jako když se všechen ten starý a téměř zapomenutý cit znovu probudil. Jak teď měl jít do pokoje a lehnout si vedle Margaret jako by se nic nestalo? To nedokáže, ale taky věděl, že bude muset, protože tenhle cit mu způsobil spoustu problému a navíc to není tak dlouho, co ho už pohřbil, takže teď nemůže dovolit jedinému polibku, aby to vše znovu probudil… A tak zvítězil strach z následků, které by tahle láska přinesla a raději znovu ulehl vedle dívky, ke které náhle necítil to, co předtím. Ale zároveň dívky, která je jeho snoubenkou a brzy dokonce ženou.

Když si byla Klárka jistá, že už nikdo nepřijde otevřela oči a položila si ruku na rty, kterých se před chvílí dotýkal David. Připadala si jako zakletá. Představa, že ji políbil byla tak krásná a plná naděje, ale pohled do jeho očí po polibku všechny ty naděje pohřbil. On už ji nemiluje, i když přitom polibku si byla jistá opakem. A když o tom všem tak uvažovala došla k rozhodnutí, které jí samotnou překvapilo svou silou. Pojede domů! Ne tajně. Neuteče, ale prostě teď hned půjde dolů a zavolá rodičům, že chce jet domů. Vždyť má pořád jízdenku. A skutečně to udělala. Sice jí dalo velkou práci nepoložit sluchátko, když se ozvalo ospalé prosím, ale zároveň jí tolik potěšilo slyšet češtinu, že nedokázala odolat. Chtěla se jim omluvit za to, že je budí, ale nedokázala nic jiného než plakat a prosit, aby ji odsud dostali. Maminka vysloveně nechápala, ale dceřiny slzy a prosby jí jasně přesvědčili, že nemůže svou malou holčičku nechat někde, kde se tolik trápí. Řekla jí tedy, aby si vše zařídila a pak použila zpáteční jízdenku, kterou jí dali v agentuře. Oni prý zatím domluví všechno tady ve škole, aby počítali s jejím návratem. Potom si hlasitě oddechla a i jí stekla po tváři slza: „ Moc se na tebe těšíme, Klárinko. Hlavně nebuď smutná a říkej si, že budeš brzy doma.“

Klárka opravdu ocenila, že se jí matka na nic nevyptávala přijala její rozhodnutí kladně. Už se tolik těšila domů. Věděla sice, že to nebude jako dřív, ale taky věděla, že se nemůže dočkat až obejme Zuzku, brášku a rodiče. Pak jí bude líp, protože bude mezi svými a hlavně daleko od Davida a jeho Margaret.

Když se ráno probudila. Cítila se tak nějak lépe a volněji. Věděla, že brzy už tu nebude a zase bude doma, kde jí všichni milují. Oblékla se a pak se přidala k ostatním, kteří už v kuchyni snídali.

Tohle ráno bylo stejné jako všechny v uplynulém měsíci, ale pro Kláru bylo něčím jiné. Bylo totiž možná poslední. Věděla, že tohle je nejlepší chvíle, aby jim oznámila své rozhodnutí. Zhluboka se nadechla: „I must say something you…“ pak už spustila připravený proslov. Snažila se být k nim vstřícná, protože i přes všechno to trápení, které tu zažila se o ní přece jenom skoro dva měsíce starali… Řekla jim, že jí velice mrzí, že to všechno takhle dopadlo, ale že už prostě nemá sílu tu zůstávat dál. Oznámila jim, že včera telefonovala rodičům a ti souhlasí s tím, že se vrátí předčasně. A protože je dnes svátek nejede žádný autobus, ale hned zítra by chtěla odjet.

Všichni se na ní dívali jako kdyby jim oznámila nějakou úplnou hrůzu, ale Klárka si jejich pohledů nevšímala. Na to se cítila příliš šťastná. Sofie ze sebe stěží vykoktala, že jí samozřejmě nebudou bránit, ale ať si to ještě rozmyslí a nejedná ukvapeně. Na to jí Klárka řekla, že o tom uvažovala opravdu dlouho a důkladně a své rozhodnutí nezmění. Potom se zvedla od stolu a odešla o svého pokoje. Ale ještě než odešla zachytila překvapený Davidův pohled, ve kterém se jí zdálo, že zahlédla smutek…