žijeme, tedy prožíváme život?

Uvažování nad životem mě vede k otázce nepromarnila jsem ho, využila jsem všechny své životem dané možnosti. Uskutečnila jsem všechno o čem sem snila. Využila jsem nabízené příležitosti. NE.

     Život mi nabídl spousty křižovatek, na kterých jsem se mohla rozhodnout jak dál můj život bude, ale já většinou volila tu nejjednodušší cestu, kterou tak něák přežiju a nic mě neohrozí. Místo toho abych šla cestou složitější s mnoha nástrahami. Myslím ovšem, že nejsem jediný člověk na světě který takto plýtvá se svým životem.

Když jsem byla malá chtěla jsem být velká abych si užívala, měla kluka, děti atd.

Nyní dospělá jsem a co z toho mám :mám přítele..NE …užívám si něák extra NE …

     A z toho plyne otázka: bylo v dětství něco co sem mohla  udělat jinak? Neměla jsem se spíše chovat tak jak určuje dětství v jednom okamžiku si hrát a tak. A né snít jen o tom co bude až budu dospělá. Neodvádělo mě to od přítomnosti.

Nyní lituju spousty věcí co jsem mohla udělat jinak ale neudělala, jaké by to asi bylo. Byla bych dnes jinde, bohatší lepší, mrtvá. To se už nejspíš nedozvím

Podstatou věci ovšem je nechovám se dnes úplně stejně, neupínám se na budoucnost a nepromarňuji přítomnost.

     Co když až se jednou podívám zpátky si řeknu :kdybych byla bývala tohle udělala dřív mohla sem dnes…..

Ano já myslím že je to dost možné a velmi závažné. Mám spoustu plánů a spoustu snů chci toho tolik udělat, ale povede-li se mi to nevím. A dělám proto dneska něco, né nedělám nic.A to vůbec nic jen ležím a přemýšlím místo toho bych mohla dělat tolik věcí. Dnes chci hodně cestovat, ale učím se jazyky neučím, nyní je nepotřebuju ale jednou toho budu hluboce litovat.

     A je vůbec správné připravovat se stále jen na budoucnost a užírat se minulostí. Nebylo by lepší užít a prožít si přítomnost jak jen nejvíc to jde a abychom jednou nelitovaly. Logicky když teď prožiju vše, uskutečním vše co mě napadne a nebudu o tom jen přemýšlet. Neodrazí se to zákonitě i v mé budoucnosti aniž bych chtěla? Není tedy lepší smířit se s tím že žijeme teď a že jak budeme žít dál se teprve uvidí.

     A plánovat něco, není to hloupost může stát tolik nečekaných věcí. Můžeme například i zemřít. A co potom. Potom bude spousta promarněného života a neuskutečněné plány. Jež se už nikdy neuskuteční. A jestli a já si myslím že je další a další život. A jak budeme žít tyto další životy, pokusy o život. No jak, budeme je žít stále stejně dokola budeme jen ležet v myšlenkách a snít o tom co bychom jinak mohli udělat a co by jinak bylo jinak.

     Z celého tohoto článku vyplývá užívejte života v přítomnosti a nenechte svou mysl plout proudem minulosti a vodopádem budoucnosti.