Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ze šuplíku 11

28. 11. 2004
2
0
1185
Autor
Drusada

Když člověk vyklízí svůj život, prohrabe se až na dno šuplíků. A tak jsem objevila básničky pro mé školní lásky Jakuba a Honzu. Veršíky hodně naivní a kostrbaté. Ale pro ty milé vzpomínky, které vyvolaly, jsem se rozhodla vytáhnout je na světlo. I vám jednou bylo 12,14 nebo 16 let ...

bez názvu

( 15 let )

 

Proč zemřela jsem,

když tak moc jsem chtěla žít,

s tebou zůstat jsem chtěla,

teď musím do neznáma jít.

 

Proč stojím v temném stínu,

když mohla jsem se navýsluní hřát,

proč už neslýchám z tvých úst

to něžné "mám tě rád".

 

Chci dát se tebou širým mořem vést,

tvé dotyky budou mi kormidlem a kompasem zas oči tvé

chci dát svou bárku proudem lásky nést

a napospas touze vydat tělo své.


Drusada
02. 12. 2004
Dát tip
Každá nešťastná láska je jak smrt- já trpěla jak pes. On taky a řekli jsme si to až po letech- ironie osudu :-) Z toho plyne poučení: mluvte o své lásce s tím, koho se to týká, nikdo jiný to za vás neudělá

misty
30. 11. 2004
Dát tip
chybaju mi tieto casy ako nic na svete....*

Julinka
30. 11. 2004
Dát tip
Tak nějak se mi to líbí: ) Asi ta láska a smrt, možná že píšu tak trochu podobně...Každopádně *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru