Přátelství versus Láska

Název asi trochu zavádějící, takže leckoho odradí. Že je to už vymlácená sláma a tak dále. Proto počítám s tím, že pro spoustu lidí přečtení této slátaniny skončí se shlédnutím jeho titulu. Děkuji však těm, kteří se dostanou dále, zejména však za jejich názor na tyto dvě věci z pohledu člověka, který žije normálně se svým partnerem, je spokojený, zamilovaný, prostě tak, jak to má v normálním vztahu vypadat. Oč mi jde? Píšu a snažím se, aby to nevyznělo poněkud zatrpkle či žárlivě, protože samozřejmě vím, že přátelství a láska se srovnávat nedají . Ale to tu řešit nehodlám, žádný strach. Jde mi spíš o to, zda se dá tyto dva pojmy sloučit dohromady. Ne ovšem v jednom vztahu. Tedy konkrétně se tážu, zda je normální, že osoba, která je s někým úzce spjatá, se dokáže v jeho prospěch vzdát starých přátel ba dokonce i příbuzných. Jistě, mnozí můžou namítnout něco v tom smyslu, že asi netuším, jak vypadá normální zdravý vztah, kdy se oba společně žijící partneři snaží o kompromis, kdy se snaží jeden druhému vyjít vstříc, prostě že asi neznám slovo "empatie". Uznávám, to, že životní druh je důležitější než přátelé je přirozené. Zkusím ale být konkrétnější. Příklad: staré přítelkyně se domlouvají na srazu po několika měsících, ne-li letech. "Jé, promiň", zasměje se omluvně do telefonu ta zadaná, "v sobotu bohužel nemůžu, to je Honza doma…" První jev, nad kterým se zarážím. Žije s přítelem ve společné domácnosti léta a přesto jej nedokáže na jedno odpoledne nechat doma samotného. Pokud nakonec ke schůzce přece jen dojde, pokračuje to přesně podle scénáře: babinec, vínko, fajnová atmosféra, rozebírání života a spousty dalších věcí, prostě jak už to tak bývá. Vtom se po nepříliš dlouhé době, právě do toho nejlepšího, ozve mobil a následuje odpověď "..jo jo, my to dopijem a už jdem domů…" Pokud se však koná něco divočejšího, obvykle je manžel mimo město (minimálně). Takovéhle akce se prostě vždy přizpůsobují programu drahé polovičky. Možná jsem divná, ale přijde mi to dost přehnané. Asi to ony kamarádky dělají pro toho svého rády. Jenže uvědomují si, že se sebou nechají svým způsobem zametat? Kdyby šlo o vzájemnou empatii", nikdy by jeden partner po druhém nechtěl, aby musel řešit, jak jej co nejlíp uspokojit, aby to nebylo na úkor přátel. Kdyby jeden druhému za něco stál, unesl by jednou to - ba dokonce by byl rád - že se zas koloušek po dlouhé době někde vykecá . Znám pouze jeden pár, kde to takhle funguje - a opravdu jsou do sebe zaláskovaní!