Film

Schizofrenní zoufalství v automatickém textu.

Někdy když jdu dolů po ulici směrem domů od tramvaje a všechny ty pouliční lampy mi svítí nad hlavou, ne pořád stejně protože u lampy je všechno mnohem zářivější než na půl cesty k další, a jen tak si jdu a vedle mě je ta čínská restaurace skrz jejíž okna vidim šťastný spokojený páry jak večeří krásné večeře a uvědomuju si že večeře co mě čeká doma není tak krásná a dost možná je studená nebo ani nečeká, že doma nemám nikoho kdo by se mnou mohl utvořit šťastný spokojený ani úplně obyčejný pár, po pravý straně jsou jenom ty auta co jedou tak hrozně rychle, určitě rychlejc než můžou protože ta cesta je tak pitomě rovná a dlouhá bez jakýhokoli překvapení že si nemůžou pomoct a zrychlujou pořád dál, a někdy ani nevidí přechod přes kterej přecházim a to pak stejně jako všichni utíkám rychle a někdy mám i docela strach i když bych se měla bát míň, jenže přes tu velkou značku pro chodce ty chodci ani nejsou vidět, a taky když někdy prší ty lidi spěchaj o to víc a utíkaj domu nebo do obchodu, utíkaj se schovat pod všechny střechy co připadají v úvahu aby nenamokli a pak z nich nesálal ten pach jak ze zmoklýho psa, tak když se tohle všechno děje a já jen tak jdu, tak si představuju že sem ve filmu a všechno kolem mě jsou jenom kulisy a ani nežiju prostě jen hraju a nic není skutečný, a někdy dělám ty patetický filmový pózy který jsou trapný jen pokud je neděláte, zaklánim hlavu dozadu a dívám se nahoru na nebe bez hvězd, protože tady v Praze hvězdy nejsou jak si město tak svítí nabubřele, svítí víc a silnějc než ty prastarý hvězdy, a někdy si do toho ještě začnu zpívat něco jako blame it on the black star přestože to s tim vůbec nesouvisí a ani se to nehodí a jsem zvědavá jestli mě někdo slyší a říkám si že snad ať mě nikdo neslyší protože by si mysleli že sem blázen a asi by měli pravdu, protože já ani nevim jestli sem šťastná nebo smutná, a možná oni by mi to všechno vysvětlili, to jen kdyby mě to zajímalo, ale co mi řekne najatej komaprs ach bože, už mě někdo vyhoďte protože tu roli prožívám víc než je zdrávo a bojim se že až dojdu domu tak se studenou večeří všechno odejde a já budu jenom vzpomínat na léta svojí hollywoodský slávy.

---