Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDobrou noc, milé děti...
01. 12. 2004
2
0
1711
Autor
Richiee
Ze spánku vytržena. Jediným výkřikem. Zrodil se v hlavě? Přišel z pootevřeného okna? Z ložnice rodičů? Postavička, objímá kolínka. A peřina se svezla z postele, jak někdo by za ni zatáhnul a z pod postele mlaskání. Není radno v noci vylézat z podpeřiny. Černé vlasy svítí do tmy a černé oči antracitově vykřikují po ztemnělých stěnách nápisy Save our soul!
Hlasité nadechnutí nosem, hlasité zasvištění vzduchu pod prahem. Je noc a nikde nikdo. A tam, kde stála lampa, je podivné hnízdo plné slizkých nočních věcí. Tam, kde byl stůl, je přistávací plocha pro noční můry z jiných světů. A z pozadveří, odkud vycházel proužek světla vychází už jen stíny chodících postav. Těch s velkým P! A peřina pomalu mizí pod postel. Noc je plná chichotání... Trrrh... trhá se látka. A chichot zase. A vrz na podlaze tam u místa, kde sedával medvěd, něco se hýbe. A na stropě zvuk běžících nožiček a lampa před oknem zhasla.
Už ses kdy zkoušela přikrýt celá polštářem? Když peřinu skoro není vidět a černou tmou poletuje bílé peří? Vždycky zůstane kousek venku! Vždycky! Hlava je v bezpečí, ale záda jsou venku! Ne! Záda dovnitř, ale lezou nohy a ruce! Probohy, cítíš, jak cosi napíná prostěradlo.. Nehty na tkanině! Ne, ruce ne! Nechci přijít o ruce! Hlavu taky ne! Ne! Nechte mě! Vlasy jsou venku, cítím proud studeného vzduchu! Někdo se prosmýkl těsně kolem hlavy. Ne někdo! Něco! Nechte mě! Smích. Trhaná látka! Víc peří!!! Co je to na chodidle??? Iííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí!!!!!
Ticho. Tma a ticho a ustlaná peřina.
Hlasité nadechnutí nosem, hlasité zasvištění vzduchu pod prahem. Je noc a nikde nikdo. A tam, kde stála lampa, je podivné hnízdo plné slizkých nočních věcí. Tam, kde byl stůl, je přistávací plocha pro noční můry z jiných světů. A z pozadveří, odkud vycházel proužek světla vychází už jen stíny chodících postav. Těch s velkým P! A peřina pomalu mizí pod postel. Noc je plná chichotání... Trrrh... trhá se látka. A chichot zase. A vrz na podlaze tam u místa, kde sedával medvěd, něco se hýbe. A na stropě zvuk běžících nožiček a lampa před oknem zhasla.
Už ses kdy zkoušela přikrýt celá polštářem? Když peřinu skoro není vidět a černou tmou poletuje bílé peří? Vždycky zůstane kousek venku! Vždycky! Hlava je v bezpečí, ale záda jsou venku! Ne! Záda dovnitř, ale lezou nohy a ruce! Probohy, cítíš, jak cosi napíná prostěradlo.. Nehty na tkanině! Ne, ruce ne! Nechci přijít o ruce! Hlavu taky ne! Ne! Nechte mě! Vlasy jsou venku, cítím proud studeného vzduchu! Někdo se prosmýkl těsně kolem hlavy. Ne někdo! Něco! Nechte mě! Smích. Trhaná látka! Víc peří!!! Co je to na chodidle??? Iííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí!!!!!
Ticho. Tma a ticho a ustlaná peřina.
Pišta_Hufnágl
16. 12. 2004Pišta_Hufnágl
16. 12. 2004Pišta_Hufnágl
16. 12. 2004Pišta_Hufnágl
16. 12. 2004Pišta_Hufnágl
16. 12. 2004
můžeš žasnout
když se rozevře zář noční lampičky
a ty nemusíš ani otevřít kukadla
zacítíš vůni maminčina parfému
objetí a dotek měkkých nádherných prsou
jsi opět nemluvnětem v bezpečí
a upadneš do houbek vesmíru
bezseného povznášejícího spánku.....................tenos_:-) t*
Ty jo, některý tvoje věty by se hodily spíš do básničky, jejich skladba je fakt podině hezká. No jo, ale jinak nic moc, promiň. Neustále jsem čekala až se otevřou dveře a v nich se objeví Zuzanka s pohrabáčem. :o)
Kupodivu jsem se zasmála :o) (ale teď jsem tě možná urazila...) Vzpomínka na děství (asi tak čtyry roky zpátky) je to dobrá.