Písmák Mluvil jsem s Bohem na kapotě auta
Když jsem se v noci vracel domu, slyšel jsem před sebou, hned za nejbližším rohem nějakej křik, jako když někdo ubližuje ženský. A taky nárazy vo plech, jak by jí někdo tlouk vo auto. Trochu jsem zrychlil, byl jsem pravda zvědavej a měl jsem vo ní i vo sebe strach. To, co jsem uviděl, mi vyrazilo dech.
Jak to tak vypadá
Na nábřeží dítě řvez kočáruKoukám na čáru hladinyjak k normálu se vracíJako ty husyjako vlaštovkyTy čekám nad Smíchovem co nevidět---Pak vidím Ježíšeje bělostnýpo hladině chystá se kráčetParník proti prouduje jeho Máří MagdalénaOmyl mu nohyJežíš křídla roztáhRaději odletí k rybníkům hnízditdost už má mesiášství za kůrku od chleba---Bude už létoNa jaro v téhle doběani sám Ježíš nemá čas.
Splet jsem si bič a stlouk si kříž...
Hnal ses v plen dát šlem těch zad, jak snad měls rád je víc než sebe. A v den, kdy svit se slil a spad, tok ran je bil rzným hřebem. Rád mít je mor a splín a žal. Zde noc se rve, když řve se sní.
Nocí noci
Chyběl jsem ti. Dobrou Jsem okoralý nocí A zbytky křídel tedy jejich tlukotu do větru dělají tu náladu nás dvou A ani nemusí být černá Jsou modrá Jako polštář na kterém jsem si tě prvně vzal Vzpomínáš. Když zvony se naplnily krví tloukly klekání A ty moje pampeliška žluté tak rudá sluší ale jen na chvíli než se jitrocel rozpustil v tobě tak jak já já před ním já po něm já v tobě Chyběl jsem ti. Dobrou Ta křídla už poodlétla Chyběl jsem ti.
U Dyje
Hlína šťávu pouští konečně Potí se vinohrad – Potok lije Zem dáví se vodna-tou Sníh pláče při loučení A všichni bez dojetí s tvrdými koutky zbytky mrazu v srázu stojí Lítost není Průvodčí ptáci pískají z plic plných přes ten led Jenž brzy už co. Nevidět Rozjezd je pomalý pak jde to snáz A Pálava snad znovu zas jen jednou bílá.
Momentka braná od divadla
A pod Divadlem vozí se na ledu studené nohy studené vody Pak plivanec a jdou po něm než mi začnou řvát protože ani houska ani chléb A byla hudba z tramvajového cililink ze šplích aut po nábřeží z not které do budovy nevešly se Sbor zobákatý tepla nepřidá Ale den už končil po přestávce.
Jak se řve do tmy
Když jsem se naposledy podíval do zrcadla, nebyl jsem víc než stín rozplizávající se ve tmě. Ta se za mnou, v zrcadle, převalovala jako magma, podobně žhavá a vláčná, podobně pohřbívající pod popel soumraku. Věděl jsem, co se stane, nebudu lhát, když povím, že o tom, co se stane, jsem měl potuchu už dlouhá léta. Jen ještě nikdy zrcadlo nemělo takový hlad jako dnes.
Volací
Kolomazí natírám sníh aby léto přišlo chci cítit hlínu mezi prsty a taky že jsi nahá a stéblo mezi zuby taky jazyk jak malinovku z čerstvých malin Kolomazí přivolávám léto.
Ruce
Ruce
dva mrtví psi ležící v klíně
v špíně noci zadávení
slzami štěstí
Na hřbetě bestie
Na hřbetě bestie podivno je --- jak tlení a vřelý chlad dýchá
Okolí jak přes vánici --- jinak bílo místy černo
Na dlažbě za námi ledový šlic --- to stárne ulice rozmáčená
I ve vlasech mých stříbrné žilky mění se v ložisko Zimy
Valčík bestie
V záři toho domu vzpomínek omámen hašišem budoucího jara
Tóny pofidernosti nohy nutí bruslit v hladině
a tlapy --- kdy z pachu stoupá žluč --- na ramenou a je plno
Dech je ledový horkem a mezi zuby zbytky panenek z plastu
Mozartiany IX.
Ale je radost po koncertě
z dobře odvedeného díla, z radosti v očích
a ano, ó Bože, i z potlesku.
Jen už není jako dřív,
Ostrov bestie
Hned druhý den cosi zas zlomilo se --- jak křída
padlá na zem a nikdy už celá --- nacucaná vodou
Křída ledu.
Rampouchy tály i kolemjdoucí před zšeřením
A slunce? Marně hryže
Jdu tundrou Smíchova --- úsměv mi přimrzá
Ze skla domů --- z nároží kamení pes
hryže lišejník svědomí černoty --- z lebek času
Jinak je holo :mrazivo
Polární záře
Jak kdyby vlasy tvé dýchaly ledem
jak kdyby skrývaly stráň plnou sněhu
a strázní které neprozradí
touha svíravá
Kladivo Zimy
Nikdo netuší jak těžká je palice --- víme to všichni
:jak by se manéž otáčela >šmouhy kostí letí okolo --- Skandují<
Větší tíha >tam uvnitř< jedno jsou a kostižer prozpěvuje
:Je to cosi o slabosti --- neschopnosti --- ponížení
Šapitó zima
Obrovský stan uprostřed stadionu --- zašitý sněhem
:Brány do koutů života jež zaváty zůstat měly
a spavá nemoc nechtění tluče na brány srdce
--- hlasitě --- neurvale --- ze zadní lavice pořvává
Raraši bestie
Křepčí raraši skřeti dědci --- vidí mě jak blížíme se
:do zbytku naplňují Most >Ač ze železa --- stará Krev je divá<
Ryju v sněhu brázdu kalvárie :chutnám ten ze rtů
--- též chutná po železe --- po krvi odlupuje z noci
Psí břečka
U řeky smečka černých psů se zuby v barvě sněhu
po blátě tančí mezi vločkami --- chlupatá parodie ---
:Ale Todetanz nezapřou chlupaté mrchy co se cení
na kruhy které by rušily nebýt těch zubů mrazu
Bezbestií
Na druhý den vše zase zcela jinak bylo
Všude bílo --- chumelilo --- z domu jsem se vykrad
Číst stopy v čerstvém sněhu je chladné potěšení
>a strach z možností jež mohou nastat<
Je zajíněno
Za dveřmi hned bláto --- v něm brod
toliko jen směrem k řece kde racci řvou
je po tmě a mělčiny příliv zaplavil
>Každý krok je těžší vyšehradské skály<
Kde vpředu je vzadu, bestie?
Někde jsem musel zahnout špatně
Na šňůrách svěšené bílé prádlo >kostlivci hadru<
dance macabre přede mnou ve šponě tančí
:vítr s podivem zastavil se ---
Jednou zapláčeš, Markéto!
Zapláčeš Markéto
oči ti zrudnou – napuchnou tváře
že perly jsi sviním házela
že tvoje pohledy nenašly co měly
Chýlení
Už nekráčím svižně ulicemi >Našlapuji
teď mezi stíny a přes rameno hledím<
co každých třicet kroků pod nohy ostřím
:Žádný led ale Jen říční sliz a značky psí
Stigmata řek
Bestie Zimy veškerá zábradlí olízala
a zídky a klandry kudy měl jsem jít
kam kázala mi znamení
>Z naléhavosti popraskaly mi rty<
Noční režim - přepněte
Na památku uřízl jí kousek tmy---
Způsobně poděkovala - pokřižovala se.
Ne nadarmo lidé světí jaro vynášením smrtky
Tolik má tvář vždy zmalovanou, že nikdo neví, jaká je skutečně.
Ticho bestie
V prvním světle dne bolí oči i tělo
a zdi v celé místnosti pokryty sazemi
rostoucími z popraskaných zdí
:houby civilizace – mastnota zpopelnění
Jezy a mříže bestie
Ani jez nedělá mříž než zmrzne
a jako lodě proti proudu či po souši
bestie Zimy zřejmě hledá mě
:Marně nahlíží za závěsy
Od bestie Zimy
Sám jsem šel domů
zanechav bestii Zimy uprostřed toku
odkud kvílením jak by se snažila
naznačit cosi z Podmostí
Bestie pod Mostem
Sešel jsem s bestií na Kampu
vrčela za mnou a na řeku
a poštěkávala na zapomenuté listy
Ty v pavučině jinovatky kropily zem
Intermezzo bestie
Kráčel jsem po pustém nábřeží
i samy fotony mrzly a líno jim bylo
Ozářit chodník musel sám měsíc
Za mnou na dva kroky hopkala bestie Zimy
Setkání s bestií Zimy
Kráčel jsem
už jen zvuk slova kráčel dodával mi elán
Kráčel jsem s elánem
pln energie sálající z očí modravých
A ruku mokrou v medu...
Chtěl bych ještě jednou zažít tvoje promáčený džíny
tak jako tenkrát před lety když bylo kolem nuly
takže zhruba tolik jako nám
Chtěl bych ještě zažít ty plný dlaně vlasů
Mozartiany VIII.
Ze slonoviny a ebenu klávesy - život tvůj
Do dneška zbyla černá v moll
ale za tebe božský Mozarte jak za tebe to bylo.
Když v horečkách lilo z tebe slyšel jsi chór
Mozartiany VII.
Rozepnout křídla a hřát se v paprscích
To byly zázračné časy
Ale přišly dny plné mlhy a mrazu
kdy jinovatka na letkách blížila neostrá skaliska
Mozartiany VI.
V těch chvílích nad Prahou
kdy konečně na chvíli sám
černé perly sypeš po papíře
A jsi šťastný
Mozartiany III.
Jak lehký může být menuet
Jak lehký může být polibek múzy
A jak těžké pohledy těžkého vstávání
Mozartiany IV.
Jako by před ním bylo ticho
které se skutečně neozvalo
tak všude kolem tudy zní
Ale je větší
Mozartiany V.
A je pokora i přes to
Je bázeň přes potlesk vévodů
přes růže celého světa
Ale ty Bože
Mozartiany I.
Jak sám za zvuku smíchu
když jeho melodie v jiné tónině
nad ně se tisíckrát klenula
Najít tu chvíli kdy vzít brk
Mozartiany II.
Satyrem v hodech mandarinkou
do okna plného jeho veršů
:dvě vzpomínky na Salcburk
Starší sestra u spinetu
Sníh padlej je anděl, Blanko!
Uplně čistá seš Blanko
kdepak na tebe padlej sníh
ten už jak Lucifer je padlej
Proti tvý bělosti Blanko
Střelec ve střelci
Na to jak špínu nemáš rád
jsi král smutných psů
a toulavých koček
vždy kolem do zástupu
Psychedelický mango, Petro!
Tebe beru Petro
jsi tvrdá jako mango
čerstvě utržený
ne jak ty chcípáci u nás v zelenině
Noční skica
Pole stříbrné
sněhem a smíchem
a zválené včerejším úplňkem
polila jsi
Černá ovce rodiny
Tiše si potmě v křesle tle,
dopil a zas šel do betle.
Hvězdy a hvězdice
Zkoušel jsem rýmovat hvězdy
s tvýma očima
a nakonec mi
vždy jen hvězdice vypadly
Staromládenecký OUHA!
Zase mi zbyly
ponožky čtyry
Někdo ať mi vysvětlí
proč mám tolik fuseklí
Krysař učedlník
Tolik mlčících zdí
a lidé v nich myši šedé
a krysař – sotva tucet let
své písně vyhrává
Kdo byl mi sněhem?
Kdo byl mi sněhem
byl-li kdo
že chladem snů a ledu
přiložil jitrocel mi k zemi
Emotivní vyrovnání
Když ještě líbání mělo tu palčivost
a chuť čehosi vzácného z tropů
jak vzývali jsme tě ó něho
a jak se styděli
Prophets of God
Nauč se několik životů
abys je mohl promítat na sklo
Jenže proroci se ti vysmáli
a zase lítalo kamení
Tisíc let už tykáme si
Aby ses nezkrabatil, dědku.
Dej pokoj, bábo bláznivá,
to musíš hned takhle jančit.
A židle komíhá ve vzduchu nohama
Bajka o básníkovi
Básník je z kamenů měkkých
usedavých
na jih se v zimě dívá
Vzpomíná na vlaštovku
Mikulovský zámku
Mikulovský zámku
kolik ti pohledů patří
když v zimním slunci posledním
sám se díváš do rovin
Sterá elegie
Jak oheň v krbu léta nehořívá,
podobně nezdá se ani více živá
ta nálada roubící zkušenost a věk.
Jen Štěstí olezlý starý náhrobek,
Pustá a prázdná
Pustá a prázdná
Prázdná a pustá
Vylidněná krusta
dutého světa
Když končí
Jak plamen bruslí po knotu svíčky
stejně se běhá pod kostel
Se smíchem jde se snáz
k usmíření
Smrt hleny oblizuje
Nekonečno mne poplivalo
a nikdo už se nedotknul
kadeří zlatých
obrolesklých
Po meči
Krev proudí v rukách mých
jak v rukou otců
ranami času nezředěná
A slzy matek
Z klasiky britské dětské literatury
Přistižení kočky Šklíby u hlemýžďů
neznamená ještě víc než lapálii
protože papá-li ji hlemýžď nedopadne hůře
než Alenka v Narnii
Memento mori
Mé memento mori usmívá se
a ze rtů rudých vylamuje
polibky z černé čokolády
jež byla kdysi krví
Curiculum vrkúúú vitae
Curiculum vrkúúú vitae.
Jak cukřenka křepelíme na střeše
a pět peněz už nestačí
Zdražila bohéma
Smrt chodí vinicemi
Pod posledním lupenem
ve viniči
v hroznu již ptáky oklovaném
štětí se smrtka
Měsíc je ve vatě
Měsíc je ve vatě
a marně hledá tě
dnes krutě slabozraký
Jak jiní na oubytě
Surreálná želatína
Nemám chuť na kostky želatíny
ani když jeví se
jak koule plastu
tu plácnu
S jinovatkou tykám si
Křičím do hladiny
a zpátky se odrážím
pokřivený
zkřehlý
Bubáci v trávě
Chuť sladké trávy z dětství
pod jazykem
ta kolínka na stéblech rozkousaná
a míza
Vsákla touha
Jak touha rozlámaná
se větví
v písku křiku
v písku ran
Odkvetou odvetou
Když s nočním proudem odplouvá
ta do léta zahleděná
žena v brýlích ze dřeva
Jásám
Dušičky 05
Nad Divokou Šárkou mrtví leží
pod žlutou dekou
z padlého listí
Na dovolenou čekají
Staré paní
V důchodu paní
co má výšku
v neděli chodí na oběd
Jen oční stíny
Skoro
Skorosvítá
z osvětlení nad obzorem
a chrám svatého Víta
mlčí
Ten pravý důvod
Náruče plné zlatolistí
v medovém slunci konce října
náruče další jasně jistí
Bohové, jak jsi říjná.
Konojedský klášter
Křídla holubí
mrtvá v popelínu
Stopy pařátů v prachu
a hlínu zanáší vichr
Město měst
Jsem rozmlžená
a stejně tak tvoje jsem
jak z křiku v tichu neusínám
Nemám kdy
Po tom
Elektřina
a louže kalu
visely nad návsí
a z vracejícího se tepla
Suma poetická
Básníci mají
nedokonalá těla
A ještě jsou tu básnířky
Úplně jiná kapitola
Po Ezii toužím
Po Ezii toužím
Té nesmrtelné co líbat umí
že ořechy ze stromů
ptáci z nebe
Po Palackého mostě
Mlha se svíjí nad Vltavou
bílá a chladná nevěsta
v tanci
a v sebelítosti
Dokud nás zima nerozdělí
Sedám
na dvorcích kaváren
dokud nás zima nerozdělí
hůř než rána to umí
Zastavárna listí
Zastavil jsem léto
včera to bylo
Znechucené oči platily ho
v bankovkách ze starého listí
Bližší určení času
Znám jak ruce brání se
pod smutečními stvoly
a před sebou se roztřepí
když spása kiosků
Jako duše katedrály
Jak duše katedrály v podzimním ránu
když dvé prvních paprsků
po střechách
v jinovatkách bruslí
Inferno semaforů
Hořely koše na odpadky
Hořely
a paňáci na semaforu
se v světle jejich
Sluch s vědomím
Jsem krajíc zpovědníka
jsem vrba zkamenělá
Jsem paměť bez rizika
jsem kurva uzardělá
Hamlet 2005
Miloval jsem Ofélii.
Jak tisíc bratří nemohlo by.
Vždyť nejsem si jistý ani
zda být
Lávový lampy v nás
Jak vejce vosku v lampě lávový
nahoru dolu
kudy kam
dolu a nahoru
Jak starej seš...
„Zejtra se rozprsknem
k nepoznání
tak vstávej už, dědku“
„Jak seš stará…
Sobotní haló..?
Zase se jednou zastavil pes
tak mrtvej jak Texas v poledne
a chcíplo všecko spojení
s vnějším světem
Láskyplná
Až košilku ti vysvleču
přistávací dráhu tvého břicha
rozsvítím do ticha
Rozběhnu se
Léto babí
Rád mám, když je vymeteno
a báby zas své léto mají,
vzpomínky, jak bylo v máji,
ťukají jim na temeno.
Vysočina
Déšť sněží
a louky v kopcích usínají
už od Václava mátožné
koleje v mokré trávě
Jak Zem mne opustila
Začalas být odtažitá
tuhneš
pod prsty mými
Kde stály včera lány žita
Kudlanka nábožná
Kudlanky kusadla kurevsky bolí
Kdo jednou zažil
jak lámou se stvoly
staletých lip a věčných slibů
Vyvanění
O dno vany jest hlava tvá otloukána
a úchop prstů
tak pevný
ve vlasech není nepříjemný
Emotivní poezie
Největší mám emoce
když se blíží Vánoce
Dostáváme ovoce
zakopáváme o pitomce
Výprodej truvérského vnitra
Za jmění prodám všechny svoje smutky.
Vzácnějších není můr v tomto království.
Kolekci tvoří, k osvícení schůdky -
áchich a ouvej a všechno co zlost ví.
Jak kroky
Písek na dláždění jako zuby
Po křivdě dědičné
když od ní kráčí
Mne
Emauzy
Emauzy do kříže vražené
pro ten pocit
pro tu sounáležitost
pro pohled na Vltavu
Deštivě
Prší
A vášně umírají
Už není Rázně Rozhodně
a kašny se nám vysmívají
Silueta
Vystřih jsem ti siluetu
S kukátkem a krinolínou
A doufal že z těch kyprých tvarů
jiskru vykřešem
Jsi na ne štěstí
Jsi
jak skvrny od čaje
Na zubech ulpíváš
a pro smích jsou ti
Obrazoborecká
Jak sklíčko na obrázku
anděla
po pádu
skoba se uvolnila
Rozkokošená
Zpomalila jsi můj dech
i když po schodech
za tebou klušu
By se včas
Večerní chlad
Zádumčivý
jak zeď
tisíckrát pomočená
houfy psů a opilých
Návraty
Kolik jich potkáš
cestou domů
Těch pět minut chůze
a tisíce vesmírů
Podyjská pole
V Podyjí volavky lají létu
jak kráčí bosy po strništích
tak čerstvých
jak chléb z pece
Pod Pálavou
V kraji, kde vidíš kam, se díváš,
jak cenně roste setba tvá,
i pod mrakem je zvláštně krásně,
když stromu není,
Svítání bez lhaní
Když sme spolem prvně spali,anjelové tancovali,kolem lůžka dováďali,to co my též prováďaliMoja milá zakřičela,popatřila na anjela,jak sa kloudně usmívá,zač líbat zná má miláDruhý raz sa skaly hnuly,čerti sa k nám nahrnuli,že pro její křičení,u kotlou už klid neníMoja milá rada povíjak sa jazdí na čertoviJak sa na něm jezdívárada poví má miláA potřetí za svítánípři kohoutím kokrhánísnad o jejím podkrovíraraši nic nepovíAj anjel slíbil milé mojíže sa to žádný nedovíAnjel s křídly od sazíAj, ťažko sa to odchází
Zaklínání včera
Z kořene puškvorcekouzlil jsemvzpomínkuNa nahé loňské léto
Aby se neřeklo...
Sprchlo Aby se neřekloStačilo schovat se pod stromna pár minuta sledovat stopy v prachuv měsíční krajiněna srdciTak jsem přišel
aby se neřeklo
Západová
Rudého vína trochu jenby stíny se v oku prodloužilya neuteklo za stromyticho jež ve dvou jsme šeptali
Usmolené dopoledne
Loutky šumného vodičepotleskem listí ceněnéCo na tomže chodí shrbeněa pláč jim stéká po tvářích.
Zase ty a já
Bolíš měTak jako houpačkastoletí visící na větviořešákuBolíš měStejně jak kamenívbodané při pádu do kolenna škvářeHojíš mětolik jak přehořkámedicína
Waiting for a miracle
Sedíma čekámNa zázrakkrom rosy v pavučiněmirákl se nekoná
Neprší odpuštění
Tisíckrát viselcemna provazech deštěTisíckrátkřičet Nemyslet JeštěKrůpěje se smrtíukájejídopadají do slabindokořán
Ležení valpuržiny noci
Ženské močily do vody
vpravidelných rozestupech
A ty čůrky
polyfonie z života
Den jak každý jiný
Spolykaný večerjako myš hademna jediné soustonasycenost nechuťk pohybuAlespát budu doma
Trhu ruka
Viděl jsem Mravkolva
jak zas chytil Ferdu
když vracel se
Zpráce
Lekavé lekníny
Tys věřil že lekníny rozkvetou
denněs je chodíval sledovat
zaléval bys je láskou
svítilo
Den jako každý jiný
Ze zbytků zimního lojejejž dědím po sýkorkáchstavím svůj hradv koruně stromuSvědomíKrálovstvínež přiletí vránanež zasvítí sluncenež skončí začátek
Hluchá a neslyší
Hluchavko. Slyšíš. Nakloň se. Vždyť kolem květy umírají.
Sedmikrásná odpolední
Před jarním deštěm utíkámena louce plné paraplátekbláznivých milenců z drobnohledukonečně konečně utečeni-z nosu kapek sedmerosetřu ti jež na kousíčky roztříštěnéa na deštníčcíchsedmihezkýchvidět jejak sedmislzí
Ohanbí třešňoví
Necudně
vtrhly do země o týden dřív než čekali
jeNestoudně vonivé
průsvitné v ohanbíseslabým nádechem pletiVzývají k pleněnípříslibem plodů za uchemkterých se zmocnit
Ptej se pampelišek
Jsou hvězdnou oblohoujen v žluté a zelenéZáplavou souhvězdí jaraKdyž chtěla ses na mě do hvězd ptátpoložil jsem tě do nich. A konjunkce tím porušil-Znenadánítrosky z nich ledovékomety hladovénás zasypaly
Rod edenský
Po tiché přípravějabloně rozpukaly Ještě je čas do vyhnání z rájednes jsou oblečeny v nevinnosti
A had spívětve i květy cedí sluncea tvář tvá v něm nesvítí poznáním
Had ještě spí
Fialek nájezdy
Provoněným útokemtrhají fialky za srdceSpanilou jízdouv tom
okamžik ticha ruku v rucemeč o meč
dech o dech
dobyvační - dotčeníJak nomádi odcházejí jak dlouhé noceanebo déšťjenž srážel jimza zraduhlavy
Alegorie životní
Obcházím místakam ani peskam ani kočkajen my minulých měsícůPrameny všecky svatojánskézákoutí zahrad zalykavýchbez přítomnosti božíV modlitbách k sobě zajíkavíplnili jsme prázdnotubez pochopeníbez pochopení
Deo!
Mrazivo v kostelea varhany kostmi ženou z ledovce vzduchDies Irae stejně bolíjak zpřerážené křídloTicho pak – rána z milostiHněv však neutiší
Spící kráska
Skoromíhání řásněnív oknech zotvíranýchpro pohled svituneb i měsíční ztrácí chladnad blednoucím východemA tmářský západ prsty churavýmiposlední bílé vousy po krajirozvěsil dneso půl páté ráno
Pařížanka
Zpod peřiny sleduji
přímo jak na scéně
kroky po koberci
jenž vzpomene lepší časy
Milenky básníků
Jsou - milenkami básníkův nocích jako onimilují se s LunouJsou - obdobně nestálíprav divíjako onyměrou neúplnou
Úplnečná
Zpodoben v zákoutíholé jsou stále stromyPod mračným úplňkemdesítky slzí stálesní
Čoveče, nechte si to.
Nechte si to, čoveče. Vono se nadávat nevyplácí. Voni se pak musej vomluvit. A pak jsou z toho vomluvený, až fuj.
Zim ní
Změní se dvěma třemi tahyv zácloně nocí vlajícía křivky smění. Křivky směnív zapomněnív křišťálu plné sklenici.
Dospívám
Zdá se, že dospívám v muže. Otázka Jedna: Kdo za to může. Že by mé žití na hraně. Spíš dlouhé stání na straně.
Kocovinná
Není to, lásko, tvoje vina,žes byla jako kocovina. A ráno, když se zadaří,alkohol se odpaří.
Á la Pepin
Tak to by snad ani nešlo. Copak je tohle za pořádek. Jen si tak nasednete do tramvaje a trasa jedničky je nějak zašmodrchaně porouchaná. Vždyť co je to za pořádek, když jedete z Petřin a nejdřím je Kamenická a až pak Letenské náměstí a potom teprvá Batérie.
Zrcadlení
Potkal jsem člověka-kdesi na zemiNěčím mne zaujal-podobal se miO víně hovořil-míň se usmívalA naše podobazašla ještě dálTak jsem se otočilVíc ho nevidělSpolečná podobamusí být na příděl
Le-dny
Skoromíra nudya palčivé prahnutív protikaldu jak Adam s Evou. Jsem uondán, ale v čekání. Utrhnout. Neutrhnout.
Reality - pronájmy, půjčky
Tak si tak představujuže usínáš vedle měa zatím nepříjemněpochrupuje tam ňáká ženskáNení měkká, není panenskáAle dá, co potřebuju. A tobě lásko. Děkuju.
Pachucení
Znáš ten pocit pachucení
když na Nový rok přehráváš
gramofon na kliku
do-jde sí-la
Feminózní
S neumytejma prstamašla jsem po ulicia krev moje ještě vřícíkřičela že jsem samaA noblesnímu pánovijenž tolik se mi usmívalmá ruka s křikem napovíže líbat má ji trošku dál. když gentlemana předváděl. Jo. Trochu se uzarděl.
Pod Kampou
Pod Kampou, pod KampouTam šel jsi a poslouchal, jak to zní,jak boty zpívají Pod Kampouna orosených kočičích hlavácha hlavy se dívají pod nohyJe možnost námrazy v křižovatkách,kde musíš se rozhodnout Na Klárov. Na Staré město. Co dál. Ale zatím Pod Kampou.
Ona je básník
Napsal jsem o lásce tisíc básní
a láska nebyla vžádné znich,
jak o ní zpívají tvoje oči,
jak ji recituje jen tvůj smích.
Led na Taj Mahal
Náledí blyští celou tebejak voda věže Taj MahaluA stejně je bílo Jen vlasy zlaté
hřát by měly. Nemáš šálu.
Na známou notu
Co děláš v sobotu, pár hodin před nedělí,co děláš ve chvíli, kdy všichni zapomněli,že přijít musí zas ten první den,ten první den, kdy svět byl vytvořen,ten první zvuk nad nehynoucí bání,ten čas neskutečný, o kterém nemáš zdání,ten výkřik poslední tehdy slepého muže,který až procitne, planety tvořit zmůže. Co děláš v sobotu, pár hodin před nedělí,co děláš ve chvíli, kdy už jsme zapomněli,že včera byl pátek – den marného toužení,že včera byl svátek smutnějšího soužení,že včera byl také den protančené noci,že včera byla i noc vínové bezmocia tančících párů po zasněné tvé tvářia tančících párů – též v plamenech – komářinocí stojící mezi životem a smrtínoci, co tančením tak přesladce tě drtí. Co děláš v sobotu, pár hodin před nedělí, kdy všichni zůstanou spolu; spolu v posteli,když mají přeposlední zbytky svých iluzí,kdy tajně si myslí, že smůlu mají druzí,kdy peřiny pohoří skrývá je v údolí,ty méně šťastné z nich zastihneme v Podolí,kde hledí zasněně do tváře slunce smrti,které milostivě svou vahou je tak drtíkdy výheň tramvají stává se pastí žhavou,kdy poslední myšlenky – kopí proletí hlavou,že přijít musí zas ten proklatý první den,první den, kdy člověk prací bude znetvořena stvořen zas tou povinností, co drtí,co jej neblaženě blíží blíž a blíž smrti. Co děláš v sobotu, pár hodin před nedělí,kdy půlka planety škodolibě nás dělí.
Hudebniny I.
Viděl jsem ruce klavíristysamý mozol, samý bola nebyl jsem si sebou jistýkdyž hrát mi začal skladbu v mollA se slzami omlouval setiše, tejně, zas a zaseže deset roků dlouho jeA k tomu akcent z Ukrajinynavrch absolutní slucha z hudby nořily se stínyjak klapky hladil – jako duchJak by křídla zpřeráželinevěřící na andělyzvěstující pokoje
Mlžení
Jsou chvíle kdy zamrznou ústa
A mlčí se a padají zhusta
mlží nadávky na dlažbu oslizlou
ty rty nejsou jež kpolíbení zvou
Sled svlékání
Slečna a ty – slintavý houslistarez rozum roztavíve vlasech-vltavín oči. Vinout vinu po vnadáchuskřípnout na bradavkácha zábradlí kolem dvorcůa pomyšlenka v cele dlíDaleko do dokonalého dne.
Dobrou noc, milé děti...
Ze spánku vytržena. Jediným výkřikem. Zrodil se v hlavě. Přišel z pootevřeného okna.
Počestnost
I počestnost jednou odkvetea opadáa pak jak děvka poslednív bahně se válís úsměvem všeříkajíc
Trizna za T. Kožnara
Když jedu Vždy vtěch končinách
jak vočích by křepčil prach
a nálada spí na marách
Tys nebyl nikdy nesmrtelný
Rozdělení
Hledělažhavá do bělapřes řeku a kapky zvonilya prskaly při dopadánína žhavou hruď i lehce za niStála a vzlykalaa slzy nekanulyoděna do galaa životy – dvě nulysvištěly kolemMhouřila zrakčekajíc na zázrakpřes hladinu posetoutisíci puchýřůze štětců francouzskýchštětek a malířůKřičelado hromů doceladocela hlasitěaž pak na oubytě zašel její hlasjak krůpěje hasilycitové přesilyTrpěla životempotem zbrocenážena, ach ženaa dýchaladechem deštěa vzpomínala„Ještě, ještě. “Po deštipro štěstíztracená v rákosívychází ohně stuhaa ona poprvé druhádál hledí za řekubez slzí bez vztekuŠeptala tálaa po zalitívšude kolem bílé kvítítak tálaa stála jak skála u řekybez hnutí
bezděky…
Sněhování
Jak asi milují se andělé.
Něžně a srozmyslem
sláskou vkaždém pohybu.
Nenech se zmást.
Nápis
Na zádech nehty napsanýNápis. Snad římská číslicea jazyk – Jidáš prolhanýJaspis. jej tajínejvíce
Paměť národní
Když Halas Tenkrát za patnácte rokůpo stáčení hrůz a krevného mokusepjal svou sépiilidé se zachvěliA v čase Dnes, dalších patnáct rokůpod práh zametena stéla otrokůSvoji jsme – svobodníTak moc jsme zapomněli
Berličky
Je sněhoprázdno na ulicíchvšak za rohem již v rukavicíchse třesou a rampouchatía modlí se ke kamenným mostůmnež koryta zkřišťáloví jako soudcův úsudek
Od kdy?
Od kdy jsou dívky ženami,by mohly míti milencea líbat se na ulici bez strachu z pádu andělůkterými již nejsou.
Křičet v mlčení
Mlčeli po víně. Mlčeli povinně. Mlčeli svědomitě. Mlčeli, nechtěli Tě.
Zas a zase
Zas padla noc, srdce osiřelo, a samota mne zebe. Komu z nás dvou se asi nechtělonavštívit modré nebe. Já o to stál a ty ses tvářila, že o to stojíš taky. A nakonec už jsi jen slíbilana vrbě čtyři straky.
Ruka II.
Ruka se jemně zachvělaa prořízla tepnu Andělaa do peří utřela hříchKolik že vlastně bylo jich.
Beat, panečku!
Beat, panečku. Je tak akorát půlnoctakže můžu bejt jako upírale jsem jen trotl, kterýmu ujela před nosemděvka mládí, moje holka i ta pitomá tramvajA do uší mi tepe blues. A domu je to vcelku kus. Vyhrnu si vodrbanej límecpodívám se na ty trosky kolema pajdám po kolejích směrem do kopcelevá střídá konzumně pravoukaždej krok tři pražcekaždejch pět jdu po flašceA stejně mi mlha leze po krkujako mi všechno leze krkema zbavuju se pevný formynekoukám, co kde lítálevá praváa změna.
Podvečerní
-Kousek křídel zbylo mi. -Já už jsem ale spadla. -To tě doufám nezlomí. A vůně lehce zesládlátiskla se mezi nimijak vata cukroválehce nadýchaná-Tak co tě bolí.
Domů
Hej, bože můj, nechce se domů, hej, bože můj. Na konci ulicekrabice. Hej, bože můj, nechce se domů, hej, bože můj. Kde lampy nesvítí,nevoní po kvítíHej, bože můj, nechce se domů, hej, bože můj.
Dušičky 04
S rukama od hlíny
-tak ostrý v mlze-
jak podávals ruce své otci
v konečném usmíření