Jak jsme byli v ZOO

10:00 - Tak už jsme všichni! Učitel si nás pro jistotu počítá, ale je to zbytečný. Dneska vyrážíme do ZOO!

10:20 - Tak jsme se konečně dostali přes pokladnu. Zdrželi jsme se zásluhou našeho třídního, který se u vstupu vehementně domáhal studentského lístku. Padesátiletému kantorovi nevyšel  fígl s čerstvými osmnáctinami jen o chlup.

10:32 - Zastavujeme se u výběhu malých hnědých koziček. Marek Pěnkava se s námi sází, že jednu z nich pohladí, aniž by mu „milý tvor“ cokoliv opětoval. Nedbaje skoro dvoumetrového oplocení a výrazné cedulky „Pozor - agresivní zvěř!“, dostává se Marek snadno do výběhu, dohání jednu kozu a křičí na nás, ať ho vyfotíme.

10:35 - Marek je stále ve výběhu a nemůže ven. Zdánlivě tupé kozy se projevují jako takticky postupující tým. Marek právě inkasoval dva údery do zadku a jeden zápich do oblasti genitálií.

10:36 - Marek je v obležení koz a dovolává se pomoci. Tomáš jej přestává fotit a společně uznáváme, že nastaly problémy.

10:40 - Vedle v bufetu mají speciální akci „Hot Dog + druhý zdarma“. Serem na Marka, běžíme na párek.

11:00 - Dorážíme k ledním medvědům. „Jééé, ti jsou ale roztomilí,“ křičí Zuzka na celé kolo a snaží se jednoho z nich pohladit. Učitel Zuzku varuje, ať se nenaklání. Ta však jeho rad nedbá a pokouší se i nadále dostat se do intimního kontaktu s bílým medvědem.

11:02 - Zuzka je bez prstu a celá třída se náramně baví. Učitel si zatrhuje první kolonku předpokládaných ztrát z celkových dvě stě sedmdesáti (tzv. prstové ztráty).

11:26 - Lukáš vytahuje jointa a nabízí i ostatním. Jeho vřelou nabídku raději odmítáme.

11:35 - Lukáš je na hadry - tentokrát mu k tomu postačily dvě potáhnutí.

11:36 - Lukáš je „na Adama“ a s mohutným řevem utíká pryč. Pracovníci ostrahy ostravské zoo budou mít - jak se zdá - co dělat.

11:45 - Přicházíme k opicím. Při pohledu na orangutána se mi vybavuje tvář mého mladšího sourozence. Ty rysy… ten pohled…

Je něco takového možné?

11:50 - Lenka se pokouší nakrmit šimpanze banánem. Ten má však nějakou žlutou věc úplně na háku a raději se zmocňuje Lenčiny nové Nokie.

11:52 - Opičku už nebaví házet si s novou hračkou o stěnu a pokouší se přijít na kloub její podstatě.

11:54 - Chytrej šimpánzek - právě vytočil svou africkou domovinu.

12:04 - Opička stále vede svůj rozhovor a dotyčnému na druhém konci je evidentně jedno, že si povídá se zvířetem. Lenka se snaží vyrvat mříže a křičí něco ve smyslu: „Já mám paušál, ty kreténe!“

12:10 - přicházíme k nějaké nové kleci. Nápis „Člověk šílený“ nás naplňuje vysokými očekáváními. V koutě spatřujeme schouleného Lukáše.

12:20 - Učitel je v náladě, protože se blížíme k jeho oblíbenému pavilónu Ještěrů.

Mám takový divný pocit, že se něco přihodí.

12:30 - Zastavujeme se u krokodýlů a učitel si vytahuje z peněženky padesátník. „No tak, děcka, to je pro štěstí,“ snaží se nás taky přemluvit.

12:31 - třídní je bez peněz a dokladů. Popletl si ruce a místo drobáse hodil dolů svou peněženku.

12:32 - Učitel se hecuje a se slovy „Viděl jsem všechny filmy s Dundeem a přelouskal většinu knížek od Batličky“ skáče mezi krokodýly.

12:33 – „To je maso,“ nevychází Mirek Bušín z údivu a celé si to natáčí na svou digitální kameru. Lenka nám přináší pět kornoutů popcornů a čtyři sáčky chipsů.

12:34 - Předběžnou cenu „reality záznamu“ odhaduje Mirek na jeden litr.

12:34 - přichází k nám místní zaměstnankyně a ptá se nás, jestli bychom nechtěli vidět krmení hrochů ve vedlejším pavilónu. Tomu nelze odolat. Třídní už stejně nudí a dokonce to s ním vypadá i dobře. Rychle se přesunujeme dále, abychom nepromeškali slíbené krmení.

13:00 - Z místního rozhlasu se dozvídáme, že se někomu podařilo otevřít ohradu s divokými prasaty a že si mají návštěvníci dávat velký pozor. Po chvíli ke mně přichází Jarda Okroužek a se slzou v oku se mi svěřuje, že to celé byla nehoda a že nechtěl.

13:10 - Hlasatelka vstupuje opět do éteru a dodává, že se to samé přihodilo i s výběhem tygrů. Jarda ke mně přichází znovu a říká mi, že tohle udělal taky nechtěně.

13:25 - Zoo je úplně vylidněná. Těžko říci proč…

13:30 - dostáváme se k rybníkům s kachničkama. „Něco tu pro vás mám,“ říká Libor skoro maminkovsky a vytahuje z báglu celý bochník chleba.

13:35 - Libor právě potopil dvě kachničky plovoucí vedle sebe. My mu s Tomášem říkali, že ten chleba nesmí házet do vody celý.

14:00 - přicházíme k poslednímu pavilónu a zde se torzo naší třídy rozpouští.

Sice jsme zaznamenali tři ztráty v podobě uváznutí v klecích/výběhu, plus nějaké zaběhlé zásluhou kočkovitých šelem, ale - a to je hlavní - oproti minulému vejletu se nepřihodily žádné smrtelné úrazy. Dokonce jsme nezbořili ani jednu budovu.

Až tohle řekneme panu řediteli, věřím, že z nás bude mít radost. A to bylo keců, že se naše třída nikdy nepolepší…