Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sehráz
26. 06. 1999
0
0
3077
Autor
slavek
Hráz se protrhla, nezbylo nic,
Přívaly slz zalily duši.
Bolest jež nastala zabolí víc,
neb člověk jediný Tě neuslyší.
Slova jsou zbytečná tam kde je žal,
když v srdci přebývá bolest.
Člověk si zažádá o Boží dar,
o vodu pro ratolest.
Veslaři sebrali poslední člun,
pradleně vyprané prádlo.
A moře hluboké zbavili vln,
bez vody okvětí zvadlo.
Slzy jsou naděje a co je víc,
slzy jsou projevem citu.
Vždyť každá mince má svůj rub a líc,
i mravenci znaj pospolitu.
Vypil jsem ze žalu fernet a rum,
svou duši zaprodal mdlobě.
A tiše šeptám svým znaveným rtům,
že srdce je pohřbeno. V hrobě.
Myslim, ze naprosto chapu tvoje pocity.. citim to podobne.. a kdyz to takhle nekdo dokaze vyjadrit slovy, kdyz to nekdo timhle zpusobem dokaze predat ostatnim, tak je to moc krasny, i kdyz ta basen je moc smutna...
Slzy jsou naděje. . . Pokaždé mě udiví, co všechno dokážou odplavit. . . Nerad bych byl vlezlej, ale kdybys zkusil exhumaci (:-), třeba zjistíš, že ještě bije. Někdy se sami vzdáváme moc dopředu. . .
maprach: ano asi máš pravdu, ale někdy je člověk tak unaven, že by radši v tom hrobě zůstal.
B.Ezejmenij
27. 06. 1999radujte se s radujícími.
Pěkné. Ležíš vedle mě.
Jenže já tam už chci zůstat.
B.Ezejmenij. Dekuji Ti strasne moc. Tesi mne tva slova. Obdivuji Tva dila.