Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMouchy
Autor
Perchta
Bylo nebylo.
Ne, to není pohádka, to je všude.
XX je holčička a XY je kluk. „A co je to YY?“ ptá se ta malá holčička maminky, ona chce všechno vědět. „Jo, Zuzanko, tak to jsou Mouchy.“
Mouchy jsou třetí pohlaví, nemají žádné primární ani sekundární pohlavní znaky, dole jim nic nevisí. Jenže ztratili schopnost se samy množit, potřebují lidské samičky, XX, a pak vznikne vždycky kluk a ten všechno má. Tak oni to těm dětičkám uřezávají, to jsou ti íš/muž/-párá si (asparasi). „A lidkým holčičkám dělají tu ženskou vyřízku, žejo mami, a pak to můžou dělat jako náš kohoutek se slepičkou. A nebolí to ty holčičky?“
Maminka pak už mlčela, a i já už mlčím, protože co bych chtěla říct dál, je už opravdu nechutné. Rekne vám to pan doktor: „Hádejte děti, proč na urologické klinice mají robertky? No, když z chlapečka udělají holčičku, tak tu novou burzičku tím robertkem trénují.
„A z čeho tu kapsičku udělají?“
„No to už si domyslíte sami, že děti.“
„Ano, pane Špejbl, ale já už musím jít dneska dřív domů.“
„Tak jdi, Magdičko, tak jdi, my si tady s Hurvajsem pustíme tu tvojí vánoční písničku. Ta se ti tedy opravdu povedla.“
„Ale já jsem Mánička, pane Špejbl.“
„No já vim, tak už jdi.“