Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKÉ VOLBY
26. 01. 2007
3
0
5646
Autor
fungus2
TATO POVÍDKA PŘÍMO NAVAZUJE NA POVÍDKU: NETYPICKY PŘED VOLBAMI
Volby se nezadržitelně blížily, a tak přibývalo předvolebních mítinků. Na nich se kandidující občané předváděli před svými sousedy. Mnozí takovým způsobem, že to na sídlišti vypadalo jako při soutěži o nejlepší předvolební herecký výkon. Trochu mi bylo divné, že mnohá hesla jsem už slyšel od jiných politiků při předvolebních kampaních v minulosti. Usoudil jsem, že je to další pokus ona hesla realizovat. A též mne napadlo, kolika kandidátům, kdyby to šlo, by narostl při projevech Pinokiův nos. Všichni říkali to samé, jen s tím rozdílem, že každý svými slovy. Bylo slyšet tolik slibů, že mnozí kandidáti mohli z hodiny dělat vedoucí v slibotechně. A kdyby to bylo možné, tak by se celé sídliště před volbami proměnilo díky slibům v hory doly.
Mne však zaujalo zcela něco jiného. Možnost si přivydělat byla lákavá. A tak jsem se stal vylepovačem předvolebních plakátů hned několika kandidujících sousedů. Z vylepováním jsem začal hned ve vchodě domu, kde bydlím. Sousedům se však moc nelíbilo, že na svých dveřích od bytu jednoho rána nalezli nalepený plakát. Zvláště pak mému sousedovi panu Bezouškovi, který sám kandidoval. Protože se mi podařilo omylem, v noci díky tmě, na jeho dveře nalepil předvolební plakát souseda pana Bláhy.
A tak mou snahou bylo vylepovat plakáty jinde, a co možná nápadně. Můj pokus o umístění plakátů na nedaleký tovární komín skončil pádem do jeho nitra a příjezdem hasičů. Mne to však od ničeho neodradilo. Kryt noční tmou jsem přelepil několik billboardů. Bohužel při nalepování jednoho plakátu asi začal foukat vítr z hor, načež se na mne plakát nalepil. Až do rána mi trvalo, než jsem se dokutálel ve srolovaném plakátě domů. Má odhodlanost, ale neznala mezí. Rozhodl jsem se být originální. Zdařilo se mi oblepit velký válec předvolebními plakáty, který jsem si navlékl na sebe. Pak jsem začal chodit po sídlišti a přitom vykřikovat předvolební hesla kandidátů. Upoutal jsem okamžitě na sebe pozornost. Bohužel mnozí si do válce s chutí kopli. Další rozruch nastal po mém nastoupení do autobusu. Válec se však ve vnitřku autobusu zpříčil, což mělo za následek jeho zpoždění o víc jak hodinu. Velmi drahá pokuta za zdržení autobusové linky mne od další předvolební kampaně odradila.
Když konečně nadešel den voleb, tak celé sídliště jimi začalo žít. Organizátor voleb pan Bělásek totiž dostal nápad, jak zajistit co nejvyšší volební účast. Těm co budou volit slíbil volnou vstupenku na pánský a dámský striptýz. A tak nastala nevídaná situace. K místu konání voleb se hnal dav lidí a dokonce i nezletilí projevili zájem o volby. Jako první však do volební místnosti vstoupil místní policista Houkačka, kterému byl svěřen dohled nad volbami. A protože prodělal v minulosti několik průzkumných misí v krizových oblastech světa, tak za několik minut nenápadně splynul s vybavením volební místnosti.
Dlouhá fronta voličů, kteří chtěli volit, i když jim vlastně o volby nešlo, se táhla napříč sídlištěm. Před vchodem do školy, kde probíhaly volby stálo několik postav z pohádek. Jejich počet byl stejný jako počet kandidátů. Přičemž usmívající se tváře figurín připomínaly kandidující občany. Tu a tam byly ke slyšení nevídané věci, protože občas nějaká postava začala vyprávět pohádku o tom, jak bude všechno dobré, když bude zvolen ten, či onen kandidát.
Když jsem se konečně dostal na řadu, tak už byla volební komise dost unavená. Někteří se snažili předstírat, že nespí. Jiní tupě zírali před sebe, přičemž to vypadalo, že spí s otevřenýma očima. Když jsem předsedovi komise panu Běláskovi zamával svou občankou před očima, tak se probral. Ochraptěným hlasem mi něco řekl. A já jsem pochopil co mám dělat. Po dojití za plentu se mi naskytl pohled na velkou urnu. Teprve v tuhle chvíli mně došlo, že budu muset nějakému kandidátovi dát hlas. A tak jsem se snažil kandidáty rozpočítat. Samotného mě zajímalo na koho mé slovo padne.
Náhle se však skrz plentu protáhla ruka z lístečkem, na němž bylo napsáno, abych zvolil jednoho z kandidátů. Na papírku bylo napsáno i jaké osobní výhody mi udělený hlas onomu kandidátovi přinese. Brzo se objevilo více rukou, které svíraly také papírky. Na každém bylo něco napsáno. Tudíž jsem zaškrtl na hlasovacím lístku všechny kandidáty a vložil je do obálky a vhodil do urny. Jenže přitom se mi prsty nějak zpříčily v jejím otvoru. Snaha je vytáhnout byla marná. A tak jsem vztekle kopl do urny. Přitom se ozval výkřik, načež se urna převrátila. A mně se naskytl pohled na policistu pana Houkačku. Oba jsme se i s urnou vykutáleli zpoza plenty. Pani Houkačková, která převlečená za uklízečku svému muži pomáhala v monitorování voleb, zrovna vytírala místnost. A tak se nám díky mokré podlaze podařilo narazit do stolu, u něhož seděla volební komise. Ta se okamžitě probrala z letargie.
Náhle byla volební místnost plná vstávajících, padajících i nadávajících lidí. Ani nevím, jak se mi podařilo prolétnout oknem ven. Ale přitom mé prsty přestaly být zaražené v otvoru urny. A z jejích útrob se náhle vysypaly všechny obálky, načež se seběhla spousta zvědavců. Pan Bělásek začal křičet něco o neregulérních volbách a kandidáti převlečení za pohádkové bytosti vyzvali k chytání hlasovacích lístků, které začaly poletovat ve zvedajícím se větru. Vzápětí se vše vymklo kontrole. Při sbíraní se kandidáti i jejich příznivci poprali, což vyústilo ve velkou sídlištní bitvu všech proti všem. Já jsem pojednou na své hlavě pocítil naraženou volební urnu. A pak se pozornost všech soustředila na mne. A tak jsem za výkřiků, že za vše můžu já, začal prchal před všemi.
KONEC
Mne však zaujalo zcela něco jiného. Možnost si přivydělat byla lákavá. A tak jsem se stal vylepovačem předvolebních plakátů hned několika kandidujících sousedů. Z vylepováním jsem začal hned ve vchodě domu, kde bydlím. Sousedům se však moc nelíbilo, že na svých dveřích od bytu jednoho rána nalezli nalepený plakát. Zvláště pak mému sousedovi panu Bezouškovi, který sám kandidoval. Protože se mi podařilo omylem, v noci díky tmě, na jeho dveře nalepil předvolební plakát souseda pana Bláhy.
A tak mou snahou bylo vylepovat plakáty jinde, a co možná nápadně. Můj pokus o umístění plakátů na nedaleký tovární komín skončil pádem do jeho nitra a příjezdem hasičů. Mne to však od ničeho neodradilo. Kryt noční tmou jsem přelepil několik billboardů. Bohužel při nalepování jednoho plakátu asi začal foukat vítr z hor, načež se na mne plakát nalepil. Až do rána mi trvalo, než jsem se dokutálel ve srolovaném plakátě domů. Má odhodlanost, ale neznala mezí. Rozhodl jsem se být originální. Zdařilo se mi oblepit velký válec předvolebními plakáty, který jsem si navlékl na sebe. Pak jsem začal chodit po sídlišti a přitom vykřikovat předvolební hesla kandidátů. Upoutal jsem okamžitě na sebe pozornost. Bohužel mnozí si do válce s chutí kopli. Další rozruch nastal po mém nastoupení do autobusu. Válec se však ve vnitřku autobusu zpříčil, což mělo za následek jeho zpoždění o víc jak hodinu. Velmi drahá pokuta za zdržení autobusové linky mne od další předvolební kampaně odradila.
Když konečně nadešel den voleb, tak celé sídliště jimi začalo žít. Organizátor voleb pan Bělásek totiž dostal nápad, jak zajistit co nejvyšší volební účast. Těm co budou volit slíbil volnou vstupenku na pánský a dámský striptýz. A tak nastala nevídaná situace. K místu konání voleb se hnal dav lidí a dokonce i nezletilí projevili zájem o volby. Jako první však do volební místnosti vstoupil místní policista Houkačka, kterému byl svěřen dohled nad volbami. A protože prodělal v minulosti několik průzkumných misí v krizových oblastech světa, tak za několik minut nenápadně splynul s vybavením volební místnosti.
Dlouhá fronta voličů, kteří chtěli volit, i když jim vlastně o volby nešlo, se táhla napříč sídlištěm. Před vchodem do školy, kde probíhaly volby stálo několik postav z pohádek. Jejich počet byl stejný jako počet kandidátů. Přičemž usmívající se tváře figurín připomínaly kandidující občany. Tu a tam byly ke slyšení nevídané věci, protože občas nějaká postava začala vyprávět pohádku o tom, jak bude všechno dobré, když bude zvolen ten, či onen kandidát.
Když jsem se konečně dostal na řadu, tak už byla volební komise dost unavená. Někteří se snažili předstírat, že nespí. Jiní tupě zírali před sebe, přičemž to vypadalo, že spí s otevřenýma očima. Když jsem předsedovi komise panu Běláskovi zamával svou občankou před očima, tak se probral. Ochraptěným hlasem mi něco řekl. A já jsem pochopil co mám dělat. Po dojití za plentu se mi naskytl pohled na velkou urnu. Teprve v tuhle chvíli mně došlo, že budu muset nějakému kandidátovi dát hlas. A tak jsem se snažil kandidáty rozpočítat. Samotného mě zajímalo na koho mé slovo padne.
Náhle se však skrz plentu protáhla ruka z lístečkem, na němž bylo napsáno, abych zvolil jednoho z kandidátů. Na papírku bylo napsáno i jaké osobní výhody mi udělený hlas onomu kandidátovi přinese. Brzo se objevilo více rukou, které svíraly také papírky. Na každém bylo něco napsáno. Tudíž jsem zaškrtl na hlasovacím lístku všechny kandidáty a vložil je do obálky a vhodil do urny. Jenže přitom se mi prsty nějak zpříčily v jejím otvoru. Snaha je vytáhnout byla marná. A tak jsem vztekle kopl do urny. Přitom se ozval výkřik, načež se urna převrátila. A mně se naskytl pohled na policistu pana Houkačku. Oba jsme se i s urnou vykutáleli zpoza plenty. Pani Houkačková, která převlečená za uklízečku svému muži pomáhala v monitorování voleb, zrovna vytírala místnost. A tak se nám díky mokré podlaze podařilo narazit do stolu, u něhož seděla volební komise. Ta se okamžitě probrala z letargie.
Náhle byla volební místnost plná vstávajících, padajících i nadávajících lidí. Ani nevím, jak se mi podařilo prolétnout oknem ven. Ale přitom mé prsty přestaly být zaražené v otvoru urny. A z jejích útrob se náhle vysypaly všechny obálky, načež se seběhla spousta zvědavců. Pan Bělásek začal křičet něco o neregulérních volbách a kandidáti převlečení za pohádkové bytosti vyzvali k chytání hlasovacích lístků, které začaly poletovat ve zvedajícím se větru. Vzápětí se vše vymklo kontrole. Při sbíraní se kandidáti i jejich příznivci poprali, což vyústilo ve velkou sídlištní bitvu všech proti všem. Já jsem pojednou na své hlavě pocítil naraženou volební urnu. A pak se pozornost všech soustředila na mne. A tak jsem za výkřiků, že za vše můžu já, začal prchal před všemi.
KONEC
O)))Dík. Mě samotného překvapilo, že jsem napsal groteskovým stylem něco na tohle téma.