Adventní zamyšleníčko

      O Vánocích slavíme narození Ježíše Krista, který se podle církevních autorit skutečně narodil, ale neustálým upřesňováním jeho narození vychází stále větší časový rozptyl. To, že Češi církev nemají moc rádi, svědčí o tom, proč ho v kostele spatříte nejčastěji na kříži nebo už sundaného ale pro jistotu dočasně mrtvého. A právě zde projevili oni tři mudrcové z východu sociální cítění, protože mu přinesli voňavku-kadidlo a mast-myrhu. Obojí se tedy chudé rodině asi moc nehodilo. Kousat se do toho nedalo, ale vševědoucnost králů se prokázala už za několik desítek let. Neboť myrha se používala k balzamování mrtvých těl a po ukřižování ji stačilo pouze vybalit z uzlíku, jestli ji už neztratili, neprodali nebo jestli se nezkazila. Třetí dar bylo zlato, na tehdejší dobu to byl docela cenný dar. Na druhou stranu ani z této cenné rudy jim toho moc nezůstalo, neboť obklopeni Židy ho asi moc výhodně neprodali. To ale už vycházím o tom, co se o Židech říká dnes.

      Nejdůležitější je ovšem prosté shrnutí: Ježíš jako součást trojdílného Boha dostal o Vánocích dárečky, které dneska dostáváme my- voňavku(kadidlo), kosmetiku(mast) a nějaký ten šperk(zlato). Původně byly tyto dary určeny pouze Bohu, ale nyní si je nadělujeme sami. Což prozrazuje, že se považujeme sami za bohy. Já osobně proti tomu nic nemám, avšak hluboce věřící se asi budou cítit uraženi. Ovšem všechno zavinil dlouhodobý vývoj.

      Před dvěma tisíci lety nikdo na novou pračku neměl, maximálně dokočovali k jiné řece, kde založili novou skoro automatickou prací linku. Prali pouze ženy. Proto se starověk rovná žádným dárečkům. Ve středověku na tom byli už lépe. Vánoce se kryjí se zimním slunovratem, tak jednoduché bylo stanovení tohoto důležitého svátku. Stačilo se pouze pohanů zeptat, kdy někoho obětují a vyhlásit tento den Vánoci a pohané se ožrali při oslavě Vánoc. Mohli si šiřitelé pravé víry přát lepší reklamu? Asi ne. I sprostý lid si přišel na své; stromeček sice ještě nebyl, ale prasata a skot dostaly abnormální dávku voňavého sena. Lidé byli ještě skalní věřící, i když bohoslužbě v latině moc nerozuměli.

      S koncem středověku se lid začal o svou duchovní stránku více zajímat. Myšlenka neexistence Boha upřímně zahřála, neboť nevěřící psi se běžně upalovali. Sprostý lid se bouřil, při mši už mu nestačili pouhé oplatky. Za církevní desátky by přece mohli dostat i cucnout vína, už tehdy jsme se chovali docela tržně a stávkovali. Zároveň se v devatenáctém století rozšířil vánoční stromeček a lidé kromě pořádné večeře pro prase ve chlívku mysleli i na své bližní.

      V dnešní době jsme se stali bohy všeho. Co neovládáme, to zničíme. Na vánoční dárky si bereme úvěry, které nesplácíme, a je nám všem dobře. Bohové si přece nemůžou žít špatně. Jsme takoví ateistický národ a Ježíše na kříži odmítáme s argumentem, že mrtvola pověšená na stěně je nehumánní a naše děti by se mohli tohoto symbolu bát. Asi těžko, když viděli více hororů v deseti letech než dospělý člověk před dvaceti lety.