Písmák Lidé města pražského
„Zase zemřel,“ podala pravidelný raport a usedla k prostřené večeři.
„Ale dneska jenom jeden,“ utěšovala ji spolubydlící Lenka, „nebyli to včera dva. “
Katka rezignovaně přikývla vybavujíc si smutné oči umírajícího pacienta. Už to zažívá druhý týden – ať je umírající mladý či starý, jeho oči jsou stejně smutné.
Byla to vražda, vykřikla
„Zavraždili ji. “ Ta zpráva se nesla od jedněch úst k druhým rychlostí větru. „Proč. “ To nikdo neví, ona byla taková hezká, milá, vzdělaná.
Čajová konvice
Skleněná kávová sklenice. Když se blyští a prosvítá, tak je nezajímavá. Jako ženy, milé kočičky se sice líbí, ale když jsou jako andílci, přestanou bavit po týdnu, co se přinesou domů. Musí mít duši jako má konvice, když jsou v ní uvězněny dva čajové sáčky.
On a ona
Feminismus, co to je. Neustále přemýšlel nad tím, zda je to dobré či ne. Ženské aktivistky neustále zdůrazňují, že jsou si rovny s muži v pracovní i sociální oblasti. Kecají, znal jednu krásnou s krátkými vlasy, krátkým rozumem a překvapivě blonďatými vlásky.
Janička
Zazvonil budík. Mám ho dokonce rád, ale když nezvoní. Ukazuje mi totiž čas. Janičku mám rád také, avšak ta mi ukazuje něco jiného.
Je ti osmnáct …?
V patnácti dostaneš první občanský průkaz, nad jehož fotkou se už o několik let později srdečně zasměješ. V osmnácti se staneš pirátem silnic a aspirantem na řidičský průkaz. Mění se ale doopravdy něco.
Zmoudříš, babička tě přestane chválit, jak si zase vyrostl, ale potkáš i jiné lidi, kteří se budou tvým ušlechtilým ideálům pouze vysmívat.
Prasata mi nehaňte, milí spoluobčané!
Mám rád zvířátka, zvláště ta roztomilá růžová, která svým nádherným rypáčkem hýbají a přitom vesele chrochtají. Nebo Nohavicovi tři čuníci jsou natolik mírumilovná stvoření, že nechápu, jak je někdo může chtít vystěhovat z jejich domečku v Letech u Písku, jenž má navíc tak bohatou minulost. Někteří mě osočují, že nejsem humánní. Ale co je to ta lidskost.
Klára chce milovat
Ležela v posteli a hladila ho, když se ozvalo pronikavé pípání, a dokonce dvakrát za sebou. Nejdříve mu chtěla jednu vrazit, ale než stačila natáhnout ruku, utekl jí zpod přikrývky za mobilním telefonem.
„To je v pořádku, Kláro,“ pronesl nezaujatě otočen zády k posteli, „stejně už jsme skončili. “
„Tak skončili.
Monika
Jela výtahem a červenala se. Slečna jménem Monika sledovala mladou matku s kočárkem a postaršího muže, jak nervózně přešlapují v pomalu klesajícím výtahu. Náhle se panelákem rozlehl výstřel. Děcko v kočárku začalo vřískat, postarší muž se pokřižoval a mladá maminka málem omdlela, jen taktak ji Monika zachytila do náruče.
Potkal jsem sebevraha na mostě
Stál jsem uprostřed mostu a pozoroval věčně hladové kachny, jak se upravují na vodě plné odpadků. Bývalo to čistší a já býval zase mladší. Zrovna připlula další rodinka, když vběhl na začátek mostu chlap.
Pozoroval jsem ho, neustále se přibližoval.
Soudce s kartami
„Prací k domovu“ hlásal obrovský transparent nad vjezdem na ranč Špelberk. Dozorce se zasmál, když pod ním projížděli.
„K tomuhle nápisu se váže jedna smutná pověst,“ pokračoval ve smíchu, „nikdo z vás ho ještě neuviděl podruhé. “
Marek mlčel, ještě vzpomínal na uplynulý život, který se s ním pozvolna loučil.
Máme rádi zvířata
„Pane Procházko,“ dav lidí v kostele zmlkl, „berete si zde přítomného Jonatána Kokršpaněla a zavazujete se, že ho budete ochraňovat v dobrém i špatném. “
„Ano,“ odpověděl tázaný a po požehnání zvedl krabici s malým kokršpanělem z před oltáře a pyšně si odkráčel s malým psíkem ke zbytku své rodiny. Nyní přišel za knězem pan Dvořák s jezevčíkem a úkon se opakoval.
Jsme to lidi civilizovaní, že bychom místo do manželství vstupovali do svazku i se štěnětem kokršpaněla, který poté proleží celý svůj život na křesla u televize – jako my.
Ráno zaspalo
Ráno je ospalé, a přesto se rád probouzíš. Nadzvedne svou peřinu a v teskném šeru se objeví odlesk slastného snu – víla, která tě pohladí po vlasech a zašeptá ti, spi prosím ještě chvilku. Nechce se jí z postele, nechce se mi z postele a tobě by se také nechtělo, kdybys s ní stál u pramene života v Edenu, jako tehdy Adam a Eva, a se sousedem od vedle bys hrál v kostky. Říkají mu Osud, ale tys k němu vždy vzhlížel s respektem a vzýval si ho Bohem.
Nevěsta na nebi
Seděl a čekal. Obklopoval ho celý moderní svět; letištní hala, pasová kontrola, novináři a potom on. Čekal na svoji nevěstu, na ženu, které se měl zavázat do konce života, a to ji ani neznal. Nicméně ho uklidňovalo, že ani ona o něm neví mnoho.
Vražedná návštěva třídy X
Točil jsem tužkou, sledoval obláčky mračen po obloze plujících a občas čmárnul nějaký ten elektrický obvod do mého slavného sešitu. Byla středa odpoledne, fyzikář už myslel na kafíčko v kabinetě a mně myslet rozhodně nešlo, ani jsem se o to nepokoušel.
Ozvalo se trojité zaklepání na dveře – dveře se otvíraly směrem ven, a proto každý klepal, jinak by samozřejmě vešel hned dovnitř. Vstoupil černě oděný muž a namířil si to přímo k našemu profesorovi fyziky.
Pan Klein osobně
„Vystupujte prosím,“ zaznělo nočním autobusem městské hromadné dopravy, „tato stanice je konečná,“ kromě řidiče zbyl v autobuse ještě jeden postarší pan. Zvolna vykročil směrem k betonovému komplexu, sako přes ruku.
Nevěděl, zda je dobře, ale dveře před ním se pomalu otevřely. Ano, jistě je správně, už ho očekávají.
Svádění nepřátel
„Můžeš mi prosím vysvětlit, proč jsem se měla vysvléci. “ ruku mu sice stále tiskla, ale již pevněji, měla strach.
„Ale vždyť jsi stále oblečená,“ pousmál se Jimmy, nejevila pochopení pro několik vášnivě gestikulujících muslimů, kteří za nimi šli již pěknou chvíli. „Neměla by sis to tak brát,“ do intermezza zněly kroky mladíků za nimi, „jsi hrdinka.
Kadibudka
„Vylezte,“ ještě donedávna si myslel, že používání záchodů je zcela beztrestné. Když se musí, tak se hold musí, i kdyby se člověk měl na ten záchod vloupat.
„Chlape, vylez přece,“ i když nyní stavitele zatracoval, stále ho obdivoval, za tu péči, kterou kadibudce věnoval. Červeně natřená, alespoň se dobře hledala.
Systémová láska II.
„Máš ještě zájem o ten ostrov s nafoukanou modelkou. “ začala rozhovor s šibalským úsměvem Erika, zvířený prach zvolna usedal na trosky budovy.
Pohlédl na ni trochu nedůvěřivě, nečekal, že má smysl pro humor. „Vlastně nemám rád tropické ostrovy, je tam moc horko,“ rozhlédl se kolem a uviděl zavaleného generála.
Systémová láska
„To nepůjde,“ prohlásil klečící muž na podlaze odletové haly, „systém není připraven. “
„Vy jste ale ve své zprávě uvedl, že je systém již hotov,“ odpověděl muž stojící nad ním nepřestávaje na něj mířit pistolí. Chvilku se bavil pozorováním ztuhlé mimiky klečícího a pak se ozvalo cvaknutí.
„Ale ovšem,“ pospíšil si s odpovědí Jimmy Ruffler, „systém je připraven ke spuštění,ale měly by se uskutečnit ještě nějaké změny, jinak přinese více škody než užitku.
Osud nevinné Kláry
Sehnul se nad ní a on ji políbil, ona o tom snila asi už půl roku, ale ve skutečnosti se jí to zdálo až moc surové. Na začátku se jí pomalu nadzvedávala blůzička, ale poté jí bilo srdce mnohem rychleji a plíce jen zmateně zvětšovaly a následně zmenšovaly objem její hrudi. A pak jí on té zátěže zbavil, jak se spolu ostatně již domluvili. Všechno bylo domluveno; místo, čas, parfém a dokonce i přibližná délka trvání.
Důležitost je nedůležitá
Snad každý rozumně smýšlející člověk by se měl pozastavit nad logickým nesmyslem v nadpise. Ale vysvětlete mi fakt, proč se tolik lidí dívá na zpravodajské relace, když všechno s příchodem sportu zapomenou. Bush a Putin si podali ruce – důležité, politik číslo jedna označil svého soudruha za tupce a ledovec na Antarktidě se nám loupe. Většina národa Putina nikdy neuvidí, o politiku se nezajímá a ani kousek ledovce k nám po Vltavě nedopluje.
Po tváři jí sjížděla slza
Po tváři jí sjížděla slza
a kromě toho, že byla noc,
vzpomněl jsem si na vraha,
a přece jsem ji chtěl moc.
Adventní zamyšleníčko
Jistě znáte příběh Tří králů, kteří dárky podarovali roztomilé novorozeně Ježíška. V dnešní době nedáváme úhledně zabalené dárečky Ježíši Kriste nýbrž vlastním dítkům. Neprozrazuje to něco o našem vývoji za uplynulých dva tisíce let.
O Vánocích slavíme narození Ježíše Krista, který se podle církevních autorit skutečně narodil, ale neustálým upřesňováním jeho narození vychází stále větší časový rozptyl.
Tradice pod vánočním stromečkem
Jestli ženy mají rády romantické typy, tak si se mnou asi moc neužijí. Nezbožňuji čoudící voňavé tyčky, ale mám rád pohodu. Celý rok se těším na zazvonění vánočního zvonečku a poté mávám Ježíškovi prskavkou, že zazvonil a nechal pro mě nějaké dárečky pod stromečkem. Je to ovšem staromódní.
Alejí kytiček vstříc smrti
Když si vyjede malebnou českou krajinou, zjistíte, že rozbité plochy asfaltu tu a tam lemují doslova květinové záhony. Kdyby tam nebyly ty křížky, jásal bych, místo toho se bojím sednout na kolo. Ne že bych si myslel, že by mi nikdo kytičky nezaléval, ale spíše se ještě cítím mlád.
Stavět na místě neštěstí umrlčí kameny, kapličky a další podobné památníky si osvojili naši předci snad už v pravěku.
S ní je všechno jiné aneb ženská tahounem společnosti
Téměř ve všem jsme my chlapi lepší, jen bychom si měli přiznat, že bez ní bychom ještě chytali pravěké králíky jako malí kluci. A ta tajemná dívka je vlastně milé stvoření, které všichni obdivujeme po celý život a pak i něco více, když vyrosteme ze školních lavic.
Skutečnost, že jsme od králíků přešli k mamutům, není náhoda. Má to na starosti nějaká vlasatá věstonická Venuše.
Mysleme, můj národe !
„Myslíš. Tak si vezmi müsli. “ Filosofy nazýváme čestným titulem „myslitel“, i když s nimi nesouhlasíme. Nechci tvrdit, že bychom měli být vděčni minulému režimu, že jim umožnil myslet v chládku, ale něco na tom je.
Nepiju pivo aneb jsem zrádcem vlasti
Naše vlast překypuje tímto zlatavým mokem, a tak není divu, že o tom vědí i za hranicemi. Nejhorší je být s kamarádem z Německa v německé putice, on si chválí Budějovický Budvar a já podotýkám, že bydlím, jen co by kamenem dohodil od tohoto pivovaru. Je překvapen, ale ještě více se zděsí skutečnosti, že jsem abstinent.
Ano, jsem abstinent a ono mi to nechutná.
Rytíř a panna
Rytíř sesedl ze své divokého koně, jehož připoutal opratí k poléhavé břízce, zvedl hledí a pravil : „Pro tebe jsem snad květina, která teprve rozkvete,“ poklekl a utrhl jarní pampelišku, „květiny jsou k ozdobě sličných pannen a ty nejsi jiná. “ Odvázal svého hnědého přítele a klusem dohnal dvojici poutníků se dvěma osly. Zastavili. Přijel k nim blíže a ukázal na předmět přikrytý černým suknem.
Vězeň
Vězeň
Listoval dopisy. Občas jednu obálku otevřel, přečetl krátký obsah psaníčka, přičemž se jeho tvář vyjasnila a pokusila se o úsměv, a pak obálku opět zavřel a zařadil mezi ostatní. Nakonec otevřel poslední obálku, vevnitř nic nebylo, pouze zežloutlé stěny obálky prozrazovaly její věk. Na okenní římse nalezl malou fotku opřenou o mříž, portrét mladé ženy, asi třicet let.
Panenka v kaluži
Panenka v kaluži
Vlasy slepené deštěm a vodou, sandále ležící kousek od ní. Pršelo. Byla bouřka. Obloha se rozsvěcovala a znovu vyhasínala jako světla pouliční diskotéky, vlastní hlas by nebylo slyšet.