Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČas
31. 01. 1999
0
0
2998
Autor
Jarka
Čas je v trávě ranní rosa,
čas je krásná dívka bosá,
ve vlasech s korunou z kopretin,
čas je světlo, mlha, stín...
Čas je touha po líbání,
čas je v létě vloček tání...
Čas je tiché pousmání...
Čas je paprsek sluneční,
čas je mocný, nevděčný...
Čas je jen vidina pouhá,
láska, zklamání a touha...
Čas je malá unavená včela,
hudba, znějící od kostela,
malé kapky deště,
čas jsou rty, šeptající: "Prosím, ještě..."
Čas jsou stopy v mořském písku,
čas je prosba: "Buď mi nablízku..."
Čas jsou hodiny přesýpycí,
slova, co se stále vrací...
Čas je horké letní slunce,
čas jsou kroky božského tance...
Čas je nebe, co barvu mění,
čas je sen, co už tu není...
nic si z toho nedělej, oni to taky nechápou..
hudba co zní od kostela - to už je tu odhadem potřetí
jenže štěstí a šťastná láska jsou němí, tak jak to, že to, no.. ehm.?
hudba co zní od kostela - to už je tu odhadem potřetí
jenže štěstí a šťastná láska jsou němí, tak jak to, že to, no.. ehm.?
Myslím, že láska není ubohá. Nikde, nikdy a za žádných okolností. Myslím, že ten, kdo nějakou tu opravdovou lásku prožívá a to se vším všudy, se nemusí bát o ní mluvit. Mně to zní prostě skvěle.
Asi to bude tím, že mám toho, kdo mě miluje, líbá, nosí mi kopretiny mokré od rosy... Nebo nevím.. Ale doufám, že nejsem sama, kdo má štěstí.. I když, někdy mi připadá (podle některých ostatních autorů), že žiju asi jinde. Ze všech stran samá deprese a já se vyznávám z lásky. Opravdu to nechápu....
Asi to bude tím, že mám toho, kdo mě miluje, líbá, nosí mi kopretiny mokré od rosy... Nebo nevím.. Ale doufám, že nejsem sama, kdo má štěstí.. I když, někdy mi připadá (podle některých ostatních autorů), že žiju asi jinde. Ze všech stran samá deprese a já se vyznávám z lásky. Opravdu to nechápu....
Andrej Vojtěch
28. 02. 1999no, a jsem nadšen tím, že tu je básnička s krásnejma věcma, nebojí se "líbání", "rosy", "kopretin" je z ní slyšet "miluji tě"
lidem to dnes zní , nevím, nějak uboze: blb, kdo o tom mluví a pod.
no, fakt je, že když se to nepovede, tak je to trochu křečuldování, jenže to tady nahoře... bojím se to číst znovu...
prostě s nadějí, že toho tu je takovýho víc, jsem dnes přistoupil, uvidíme, co dál