Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDo tmy za černým rozbřeskem III.
Autor
Ajuschka
Když ho konečně dohonila, nebyl sám.
Společnost mu dělala mladá dívka.
Mrtvá…
Znala ji.
Bývala její kamarádkou.
Bývala…
Opětoval jí úsměv.
Najednou neznala soucit a celý svět, ve kterém dosud žila jí připadal tak vzdálený. Rozhlédla se. Všechno bylo jiné, neznámé, lepší…
Zahleděla se dívce do očí a necítila nic.
Osvobozená od emocí…
A pak…
Rána.
Křeč.
Jasný obraz světa, do kterého se nechtěla vrátit. Už nikdy…
„Rychle,“ podal jí ampulku. „napij se. Nechceš přece, aby to všechno skončilo.“
Natáhla ruku.
Další rána.
Zvuk, jako když praská lebka.
Praskla snad ta její?
Bolest, kterou cítila by tomu odpovídala.
A nový záblesk minulosti.
Silnější.
„Tak dělej!“ zvýšil hlas.
Znovu se rozhlédla.
A spatřila…
Sebe!
Seděla na zastávce a žiletkou znovu a znovu přejížděla po sotva zahojeném zápěstí. Kdosi v černém kabátě se k ní pomalu přibližoval. A v náručí nesl dívku…
Namodralé rty.
Vytřeštěné oči.
Podřízlé hrdlo…
Strach.
Sevřené srdce.
„Nikdy jsi neměla odejít! Byla to chyba. Vrať se zpět. Je to tvůj život… Nepotřebuješ zabíjet. To on. Vrať se! Slyšíš? Vrať…“ zaslechla svůj hlas.
Nová rána.
Vlastní krev.
„Vrať se!“