Návrat Teroru - část 5.

Stál na vyvýšené vyhlídce vyhlášeného Dygalesova hostince. Opíral se o zábradlí z žlutého kamene a hleděl na město. Přemýšlel. „Budete si přát něco k jídlu pane?“ Vyrušil Keglana číšník oděn v modré košili a s modrými kalhoty vyšperkovanými zlatými stehy. „Ne děkuji.“ Číšník nakvašeně odkráčel pryč a naschvál kopnul do jemného písku, který se občas drolil z kamenného zábradlí, jen aby co nejvíce Keglanovi ušpinil kalhoty. Keglan udělal hlavou gesto a tím dal číšníkovi najevo, co si o něm myslí. (Číšník byl stejně otočený zády). Keglan se znovu obrátil a hleděl na trh pod sebou. Stánky s ozdobnými vázami, s pečivem, vínem či s ovocem. Keglan si povšiml že právě u stánku s ovocem prodávají šorichy. Šorichy jsou fialové kuželovité peckovice, které se sklízejí jen jeden týden v roce a proto jsou poměrně drahé. Keglan si je však mohl dovolit a rozhodl se že si jich pár koupí. Otočil se a zamířil ke schodům, které vedly podél terasy přímo na trh. Tu uslyšel řev nějaké ženštiny. Utíkala přes trh a za ní se hnal nějaký křupan mával bičem a řval. Keglan okamžitě přeskočil zábradlí a skočil přímo na střech jednoho ze stánků. Ten byl naštěstí z pevné kůže a proto pod ním nepraskl. Nechtěl riskovat úraz a proto okamžitě skočil po hlavě dolů a udělal kotoul letmo. Byl teď kousek od těch dvou. Chlap už měl ženu omotanou bičem a vytahoval na ní dýku. V tom ho někdo chytil zezadu za krk a začal ho škrtit. Chlap upustil dýku a snažil se vymanit ze spárů Keglanových mocných rukou. V tom se z úkrytu ozvala ta žena a volala na Keglana. „Pozor pane jsou na střeše!“ Keglan se okamžitě podíval vzhůru a rychle se rozhlédl. Na střechách stáli muži v černých pláštích a napínali dlouhé luky. Někteří dokonce se zapálenými šípy. Už chtěli vystřelit, když se zpod Keglanova rukávu vysunuly břitvy a projely tomu chlapovi skrz tváře a krk. Ten se začal dusit a jako pytel se svalil na zem. Keglan na nic nečekal a rozběhl se k nejbližšímu domu. Další lučištníci přiběhli po zemi a rychle vystřelili. Keglan proskočil oknem domu a šípy se roztříštily o zeď. Jeden z šípů si našel cestu do hrudi jednoho prodavače, kterému asi dům patřil a stál u okna. Byl doslova přibit šípem ke zdi. Pomalu mu prokluzovaly nohy a on se svalil do sedu. Na zdi po něm zůstala rýha jak šíp, který mu čněl ze zad dřel špičkou. Dva černooděnci vklouzli do dveří a po chvíli se ozval hluk boje. Ostatní jen tupě zírali do naprosto černých dveří. Dům neměl vnitřní osvětlení a proto si ostatní černooděnci mohli jen představovat co se v domě dělo. Najednou boj ustal a lučištníci očekávali jak jejich druhové vyjdou s válečnou trofejí. Místo toho vylétli ze dveří hned dva šípy a prošpikovaly nejbližší lukostřelce. Ostatní založili šíp, natáhli tětivu a čekali. V tom ze dveří vytrhl Keglan s lukem nabitým dvěma šípy. Rychle skočil bokem doprostřed ulice a za letu stihl vystřelit, zabít další dva a ještě zahodit luk. Těsně kolem něj prolétly se svištěním hořící šípy a zlomily se o zeď domu. Keglan dopadl a rychle se vymrštil na nohy. Běžel k jednomu ze stánků a cestou vytáhl dýku. Při běhu probodl jednomu z blízko stojících černooděnců hrdlo a nechal mu dýku vězet v krku. Ten začal chrlit krev a upadl na zem do jemného písku. Z krku se mu valily proudy rudé tekutiny. Keglan se mezitím vymrštil na střechu jednoho ze stánků a zněj na zeď domu. Uchytil se střechy a přitahoval se. Na střeše protějšího domu se objevil další černooděnec. Ale tento byl jiný. Nebyl celý zahalený v plášti. Měl na sobě černé brnění a na hlavě těsně přiléhající přilbu. Z ní mu vlálo několik do copů spletených koňských žíní. V ruce měl černý luk a u pasu meč v pochvě. Založil velký ocelový šíp do pokovaného luku. Velkou silou luk napnul a vypustil šíp přímo ke Keglanovi. Šíp si našel cíl v Keglanově holeni. Prorazil mu jí a celý se zaryl do zdi. Keglan byl nyní v bolestech a nemohl vyšplhat. Opustily ho síly a pustil se okraje střechy. Padal přímo na střechu stánku, ale šíp v jeho noze ho udržel ve vzduchu. Důkladně mu však roztrhl nohu. Keglan tam visel jako sušené šorichy a upadl do bezvědomí. Muž v černém brnění pronesl pár slov a šíp se sám vyrval ze zdi ponechávaje Keglana na plátěné střeše stánku, jehož majitel se schovával za pultem s nádhernými vázami. Silueta Keglanova nehybného těla, která se mu objevila nad hlavou ho děsila. Šíp se mezitím vrátil do ruky černého těžkooděnce a ten ho vsunul zpět do toulce. Pokynul rukou na několik jeho nohsledů a ti podsekli tyče stánku. Tím se Keglan propadl přímo na vázy a zůstal dál nehybně ležet na pultu. Několik černooděných se ho chopilo a neslo jeho tělo ulicí pryč. I černý těžkooděnec se ztratil ze střechy a ulice se vrátila do téměř normálního života. (Poté co černooděnci odnesli své mrtvé a mrtvolu sedícího prodavače).

---