Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRůže v mršině
11. 12. 2004
0
0
1900
Autor
J_M_H
Už vidím Veroniku, miláčinku moji! Běží ke mě a oběma nám září oči!
Chlapec vyběhnul špinavou ulicí do zakázané zóny doufaje, že unikne vojákům a vrátí se domů v pořádku.
"Ahojíček miláčinko, jak jses měla?" ptám se Veroniky a objímám ji.
"Stop! This is forbidden area! Come here!" křičí americký voják na toho malého chlapce, kterého si všimnul utíkat ulicí zpátky domů...
"Měla jsem se dobře, ale s Tebou bych se měla daleko líp", odpovídá mi Veronika andělským hláskem.
Ten malý Irácký chlapec mu ale vůbec nerozumí a bojí se ho, proto chce co nejrychleji utéct zpátky do bezpečí - domů k mámě! Dá se na utěk...
"Tys mi taky moc chyběla", odpovídám Veronice a ona mi na celou tvář a krk dává vášnivé polibky.
Chlapec zběsile utíká, slyší za sebou řev, ale má strach se otočit, uslyší cvaknutí závěru samopalu a v tom mu mnoho kulek z tváře a krku dělá krvavé cáry masa.
Šťastní odcházíme s Veronikou na romatickou procházku do parku.
Mrtvé, zohyzděné tělo iráckého chlapce padá na zkrvavělou zem.
Tenhle den je nešťastnější v mém životě, říkám si, když objímám Veroniku na lavičce v parku. Nikdy na něj nezapomenu.
Tento den jsem raději sama měla umřít, nevím, co dál, je nejstrašnější, že horší už být nemůže, říká si matka chlapce, když později nachází jeho tělo. Nikdy na něj nezapomenu.
Chlapec vyběhnul špinavou ulicí do zakázané zóny doufaje, že unikne vojákům a vrátí se domů v pořádku.
"Ahojíček miláčinko, jak jses měla?" ptám se Veroniky a objímám ji.
"Stop! This is forbidden area! Come here!" křičí americký voják na toho malého chlapce, kterého si všimnul utíkat ulicí zpátky domů...
"Měla jsem se dobře, ale s Tebou bych se měla daleko líp", odpovídá mi Veronika andělským hláskem.
Ten malý Irácký chlapec mu ale vůbec nerozumí a bojí se ho, proto chce co nejrychleji utéct zpátky do bezpečí - domů k mámě! Dá se na utěk...
"Tys mi taky moc chyběla", odpovídám Veronice a ona mi na celou tvář a krk dává vášnivé polibky.
Chlapec zběsile utíká, slyší za sebou řev, ale má strach se otočit, uslyší cvaknutí závěru samopalu a v tom mu mnoho kulek z tváře a krku dělá krvavé cáry masa.
Šťastní odcházíme s Veronikou na romatickou procházku do parku.
Mrtvé, zohyzděné tělo iráckého chlapce padá na zkrvavělou zem.
Tenhle den je nešťastnější v mém životě, říkám si, když objímám Veroniku na lavičce v parku. Nikdy na něj nezapomenu.
Tento den jsem raději sama měla umřít, nevím, co dál, je nejstrašnější, že horší už být nemůže, říká si matka chlapce, když později nachází jeho tělo. Nikdy na něj nezapomenu.
Pišta_Hufnágl
11. 12. 2004
Jo, laciněji podaný asi ne... dyž já to nechtěla říct tak na rovinu. Po ránu jsem ještě hodná holka.
Pišta_Hufnágl
11. 12. 2004Pišta_Hufnágl
11. 12. 2004
Tak to jsem tušila... Ty prostě patříš do té skupiny mužů, kteří považují ženy za nemyslící prací a vařící jednotky... Mno, ještě, že já se mezi ženy nepočítám :o)
Tak to se mi líbí.. Ale jsem hluboce znechucena.. Ne tím, jak je to napsaný... Ale tím obsahem.. Sakra...
Pišta_Hufnágl
11. 12. 2004
V pokoji mam nádhernej nepořádek a vaří zásadně matka... kromě nedělních obědů, to bohužel vařim já a je to vždycky děsná kejda... Víš co, radši budu psát. :o)
Pišta_Hufnágl
11. 12. 2004Nicollette
11. 12. 2004
Doufám, že se Nicol neurazí, když napíšu, že mi to dílko připomíná jednu její věc. Rozdíl je ve zpracování. Nicol to dokázala vystihnout takovým způsobem, že jsem si připadal, jako bych tam byl. ty do toho máš zatím daleko...