Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrázdná místnost
Autor
Chria
Když jsem byla menší, zdál se mi tento sen.
Jednou odpoledne jsem šla domů ze školy. Ale když jsem došla na sídliště, kde měl být “náš” panelák, nemohla jsem ho tam najít. Bloudila jsem jako v bludišti, obcházela ho snad tisíckrát kolem dokola, procházela skrz na skrz, ale dům ne a ne najít. Kdepak, nikde tu není. Ještě naposledy jsem se rozhodla sídliště prohlédnout. Nic platné. Jak je to sakra možné? Copak jsem zapomněla, kde bydlím, a bloudím úplně někde jinde?
Ze zoufalství jsem vešla dovnitř do nejbližšího paneláku. Nevím, jak jsem se tam dostala. Asi bylo otevřeno. Ale najednou jsem stála v obrovské jámě s příkrými stěnami. Byly jako skluzavky a přesně tak i klouzaly. Hladký a kluzký povrch. Pokusila jsem se vylézt nahoru, pryč z téhle prázdné místnosti. Ale sklouzla jsem hned po prvním kroku. Později jsem se dostala o krok výš, ale dále to už nešlo. Vždycky, když už to vypadalo nadějně, mi sklouzla noha a já jela dolů.
Prostě jsem nemohla nic dělat
. Pocit bezmoci. Ze všech stran takové hnusné, světle šedé stěny. Lesklé jako sklo a kluzké jako led. Jako by tu bylo uvězněno, tak jako já, alespoň pět lidí denně, a všichni se snažili stejně usilovně dostat ven. Stěny mohly být vysoké tak pět metrů, víc ne. A já přesto nebyla schopna dostat se pryč.Chodila jsem kolem dokola dost dlouho, a přitom jsem přemýšlela. Nikdo tady není. Co mám s
sebou? Akorát klíče od domu, který neexistuje. A oblečení. To mi je k ničemu. Ale počkat! Co zkusit klíči poškrábat povrch stěn, aby přestal tolik klouzat?Vzala jse
m tedy klíč a s nadějí zkusila první rýhu. To snad ne! Nejde to. Jen obrusuju klíč, se stěnou to ani nehne. Co jsem čekala? Mohla jsem předpokládat, že klíče budou měkčí než stěny.
Asi v tomto
okamžiku sen končil. Stála jsem bezmocná a bez nápadů v prázdné místnosti a nevěděla, co dál. Nevím, jestli jsem se někdy dostala ven. Nevím.