Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDuha
25. 10. 2000
0
0
1753
Autor
Stínovlas
Jednou, když Země zaplakala
a vzápětí se pousmála,
její tvář ozdobila duha,
v bílých mracích barevná stuha.
Zelená se v hloubkách lesů zračí,
též odráží se v tvých smutných očích.
Krásně hřejivou sluneční žlutou
najdeš v písku pouště vzpomenutou.
Modrou najdeš v řece, taky v moři,
modří delfíni se do vln noří.
Červená to je ta nejvíc jasná
a právě proto je tak moc krásná,
že to barva žhavé lásky bývá.
Snad ji i tvoje srdce ukrývá.
Ditto Jorel. Víc fantasie a méně násilných obratů.
Nejde ani tolik o formu, ale ty rýmy: zaplakala - pousmála, zračí - očích...
Doufám, že Tě moje kritiky neodradí, ale tady se pořád volá po konstruktivní kritice, tak se snažím ;-)
Ze svého úhlu pohledu, samozřejmě.
stínovlas: tak jsem se na Tvé dílko podíval jinou optikou. shledávám, že to je skutečně tím AABB.obsahově je to v pohodě, ale přesto mi to nějak připadá násilné. pokusím něco vypotit v tomto stylu, abych okusil, kterak je to obtížné. prostě s tím nemám zkušenosti. ,o))
jorrel: Pak mi dej vědět. Ráda si Tvé AABB přečtu. :o)
Drakkan, Vcela: Děkuji :o)
jorel más sic pravdu, přesto se mi líbí veršovanost (sám tak pěknou nezvládnu)
Prostě pěkná a jednoduchá.