Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Včera mne napadla lepra

15. 12. 2004

1865

Autor

Ettelea

Tento příběh se doopravdy stal. Vemte si z něj ponaučení a mějte se na pozoru!!! :)

Včera mne napadla lepra. Zcela neočekávaně, bez nějakého ohlášení či varování a sprostě se mi usadila na levé ruce. Mnozí si možná mysleli, že je to jen moje černá chlupatá rukavice, která prostě jen ladí k mému svetru, ale to by se šeredně pletli!! Šlo o to, že teď, když se mi uhnízdila na ruce, stala se z mojí ruky velice nevyzpytatelná končetina, kterou jsem absolutně neměla pod kontrolou. Bez mého přičinění škrtila kolemjdoucí lidi a kradla malým dětem svačiny. Těžko jsem mohla vysvětlovat ostatním lidem, že to ne já, ale ta ruka!!! Kolem poledne, kdy to už začala opravdu přehánět, jsem jí vrazila facku. Náhle mnou proběhl mráz a já si teprve v tu chvíli uvědomila, co mne tato moje fatální chyba může stát. Téměř bez dechu jsem pozorovala svou zčernalou ruku a připravovala se na nejhorší. Obě jsme se ani nehnuly a vyměňovaly si pohledy (ten můj byl vyděšený a ten její vražedný-takový, jaký umí vrhat jen ruka napadená leprou). Pak se to stalo. Vrhla se na mě a počala mne škrtit. Byl to krutý a nerovný boj, avšak zapojila jsem svůj mozek a vzpomněla si na filmy se Segalem, načež jsem pomocí zapeklitého chvatu ruku od svého krku odtrhla a následně jí přišlápla k zemi. Došlo mi, že v této poloze nemohu setrvat celý den, a tak jsem se pokusila o přesun do učebny němčiny. Vše proběhlo až nápadně v klidu a ruka sebou prostě jen tak líně peskala. Věděla jsem že ruka mi tu facku jen tak nezapomene a rozhodně jsem tím nebyla daleko od pravdy. Když se to tak vezme tak jsem pravdu měla. Během hodiny německého jazyka se na mně opět počala sápat. Učitelka, nevědoma si vážnosti situace chladnokrevně prohlásila: “Přestaň se chovat jako malé dítě, dej pryč tu rukavici a sundej si tu ruku z obličeje.“ Netušila, že se za tím vším skrývá mnohem víc. Ale nehodlala jsem jí to vymlouvat. Ostatně ruka se opět začala chovat jakoby nic. Zbytek dne jsem strávila u sebe v pokoji, abych neuvedla ruku do pokušení a ostatní lidi do nebezpečí. Dneska ráno jsem se probudila a lepru už jsem na ruce neměla.