Písmák Nepříliš příjemné dilema zarytého počítačového pařana a milovníka piva v jedné osobě
„Hurá, konečně mám padla. “, vzkřiknu, když ručičky na hodinách nad mým pracovním stolem vkanceláři obecního úřadu Obořiště ukáží pět hodin odpoledne. Rozradostněn seskakuji po každém druhém schodu na schodišti, kde mě každé ráno suverénně seřve uklízečka Blažková, protože nejsem přezut a které mě bezpečně zavede do přízemí budovy přesně naproti vchodovým, vmém momentálním případě spíš východovým až výběhovým dveřím.
Proběhnu chodbou okolo obecní vývěsky a proskočím otevřenými dveřmi na ulici, při čemž nejen že přeletím poslední tři schody ale málem i porazím naši nově zvolenou mladou starostku.
7) Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…
Nikdo, ani rytíř Prdník s Kýblíkem neví, jak dlouho tam vlastně řádili a následně leželi. Vzbudilo je až vycházející slunce nad krajem světa.
„Proboha. Kýblík, podívej.
6) Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…
Nikdo, ani rytíř Prdník s Kýblíkem neví, jak dlouho tam vlastně leželi a kam zmizel rytíř Honza. Probudila je až série zoufalých výkřiků linoucí se někde zpoza lesa ze severovýchodního směru.
„Kýblíku, slyšel jsi to. “, zeptal se vyplašeně rytíř Prdník.
5) Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…
Nikdo, ani rytíř Prdník s Kýblíkem neví, jak dlouho tam vlastně leželi. Vzbudil je až pan král Rosťa, který ráno přijel obhlídnout situaci.
„Výborně, Prdník. Jak jste na to přišel.
4) Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…
Nikdo, ani rytíř Prdník s Kýblíkem neví, jak dlouho tam vlastně leželi. Probral je až východ slunce.
„Jé, Kýblíku, vstávej, už je ráno. “, budil rytíř Kýblíka.
3) Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…
Nikdo, ani rytíř Prdník s Kýblíkem neví, jak dlouho tam vlastně leželi. Probral je až odjíždějící vlak do Zelenína a protože si nepamatovali, co že vlastně chtěli udělat, bez zájmu seděli dál.
„Kýblíku, nevíš, co že jsme to vlastně chtěli udělat. “, zeptal se rytíř když odezněl randál rozjíždějícího se vlaku.
2) Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…
Nikdo, ani rytíř Prdník s Kýblíkem neví, jak dlouho tam vlastně leželi. Probral je až policejné povoz, který k nim přijel po polní silnici. Vystoupili dva policisté a namířili si k nim.
„Dobrý den, co tady děláte.
Kterak mladý talent závodní cyklistiky porazil koho mohl
Už ani nevím jak mě to tenkrát v hospodě po devatenáctém pivu a osmém panáku při sledování přímého přenosu Tour de France napadlo, ale vsadil jsem se se svým starým kamarádem Vaškem o flašku Ferneta že se přihlásím do regionálního přeboru amatérských cyklistů konaném na cyklodromu v Krkoškrtech.
Poté co jsem následující den pomocí svářečky a dalších praktických nástrojů upravil svoji starou oprýskanou Esku a nastříkal ji novými zářivými barvami, mi zamýšlený start moje drahá polovička zatrhla s tím, že v den konání závodu je třeba očesat švestky v tchýnině sadu. Chvíli jsem ve vidině čerstvé slivovičky zapochyboval nad významem sportu, ale pak jsem usoudil, že z důvodu cti bude lepší buď termín sklizně posunout, nebo poslat ženu do prdele. Vzhledem ke své lehce ranařské nátuře jsem zvolil druhou možnost, za což jsem utržil nekompromisní čenichovku pod levé oko, ale na druhou stranu mě to motivovalo k co nejvyššímu výkonu na závodišti, abych nejen manželce ukázal, že nejsem kdovíjaká sračka.
Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…
Byla sobota ráno a bylo pěkně, tak si řekl, že si udělá menší výlet. Vstal z postele, oblékl si rytířskou uniformu a vešel do stáje, kde zrovna potkal podkoního.
„Osedlej mi koně, jedu na výlet. “
„Nemůžu, váš kůň ještě spí, pane.
Zážitek trapasu se obávajícího a nezdravě, až životě nebezpečně zvědavého jedince
To si takhle za jednoho teplého slunečného jarního odpoledne stojím na kopečku za naší vesnicí a kochám se výhledem na místní zemědělské družstvo. Když se vynadívám na krásnou novou střechu loni na podzim vyhořelého kravína, spočine můj zrak na nepochopitelném patvaru betonového pomníku bůhvíčemu pocházejícímu zdob naštěstí už dávno minulých, připomínajícímu kus ementálu o rozměrech zhruba šest krát tři na dva metry sjednou šišatou dírou v příčnéhorizontální ose. Díra je velká asi tak, že bych se jí při troše snahy mohl protáhnout, a to mě taky napadá. Nejdřív si říkám že je to asi pitomost, ale táhne mě to pořád víc.
Poslední zážitek před radikální změnou životního stylu vyšinutého černokněžníka
Zvoní mi budík. Zase. Neochotně procitám. Zase.
Nevím a cuknutí
Je tu strašná tma… Trčím tu nevím jak dlouho ve tmě a ani nevím co jsem. Ani kde jsem se tu vzal. Nebo vzala. Nebo snad vzalo.
Ze života
Bydlel jsem v jednom drahém hotelu
tak jsem si řekl
že jim aspoň vyčurám
osvěžovač ze záchodové mísy
Neštěstí ve štěstí
Ani nevím jak, ale tuhle se mi tak stalo, že jsem padal z pětikilometrové výšky. Vím to přesně, protože odjakživa nosím místo hodinek výškoměr. Pořád totiž počítám s tím, že se mi může přihodit něco jako tohle. Vlastně vůbec nevím, jakže jsem se jenom tak ocitl v takové výšce, ale to je jedno.
Nezáviděníhodná zítřejší opice lezoucí po kávové haluzi čnějící uprostřed utlumené brněnské ulice
Jednou jeden princ se strašně zajímal o to, že Mirek zavřel dveře a šel na hokej se hrál a sledovat to byla sranda, neboť Vavroň smaží řízky s perníkem šla Nanynka do zelí a ztratila tam Josefa. Slunce zastínilo vzducholoď a ta letěla na Berlín shodit tam balíčky opatření pro rohlíky co leží na zápraží opuštěného zadního traktu jedné krávy okusující stonek bambusu zaraženého do bláta v podobě panji uprostřed hnijící Československé spolupráce založené na spolčení procesorů účinkujících v železobetonové budce uprostřed Náměstí věčného porozumění Miroslavů pečících toasty na rozpálené podrážce kanadského rozhodčího právě odpískávajícího vjezd do křižovatky křižníků potápějících kalifornské krokodýly do tekutých jílových pražců uprostřed rozbušeného srdce vojáka ukazujícího chlupatou prdel sestřičce na záchytné stanici ležící ve světoznámém zálivu potoka u Horní plané švestky, která je strašně hořká, poněvadž traktor udržující přátelství mezi Severní Koreou a Jirkovou postelí rozvrzanou neustálými výkřiky za účelem zanechání toho vrzání mojí propisky a svícení lustru právě okusovaného ležícím & spícím pudlem drženém na krátkém vodítku vodnaté houby. „Nech toho ptaní se na římskou stopadesátdevítku ležící pod postelí neustlané pražským námořníkem. “ „U zeleniny nevíš nikdy kdy ji korál sežere.
"Make Love, not War!"
Opatrně se plížíme deštivou a smrdící vietnamskou džunglí. Držím se za skupinou, nechci se dostat k tomu, až se bude střílet. Nechci střílet. Bojím se toho.
Úžasné vyvrcholení jarního výletu vlakofilního psychopata
Je krásný den a já mám volno. Paprsky sluníčka měkce a s cinkotem dopadají na zelenou travičku, ptáčci nádherně trylkují a kopce na obzoru mě neuvěřitelně táhnou. Jednohlasně se shoduji na tom, že si vyrazím na výlet a sobotu si krásně užiju. Půjdu přímo za nosem, kde se mi zalíbí se usadím a když se mi tam bude líbit víc než hodně, nic mi nebude bránit v tom, abych si výletek protáhl do zítřka.
Neobyčejný zážitek na sklonku fádního života předpisového televizního povaleče
Seděl v pohovce jako vždy. Sloní prdel vraženou mezi rozsezenými polštáři a hlavu opřenou o poslintaného ušáka. Skoro spal, pouze když se z blikající televize ozval umělý rádobysmích doprovázený pleskotem zmanipulovaných rukou zaplacených blbečků, pozvedl hlavu, pozadím se zavrtal do polštářů a tlustými prsty zajel do misky s popkornem. Podivným vypracovaným ladným pohybem jej dopravil do neoholené páchnoucí tlamy se zkaženýma zubama a pomalu, až rituálně jej za pohupování tučného podbradku rozmělňoval několika dosud zdravýma stoličkama.
Zdendovy korálkově fyzikální zákony
Zdendův 1. korálkový zákon – Zákon zamotávání
Korálky volně uložené i visící se bez jakéhokoliv vnějšího podnětu, či jiného zapříčinění zcela samovolně a z vlastní iniciativy zamotávají do sebe.
Zdendův 2. korálkový zákon – Zákon trhání
Mají-li se korálky roztrhnout, bezpodmínečně vždy se tomu tak musí stát na schodech, přičemž se korálky neposbíratelně rozkutálí do všech stran.