Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se10 let stará slohovka
Autor
klipeto
to jsem napsal, když jsem byl v kvartě (stejnej ročník jako je teď devátá třída, tj. 14/15 let)
Jdu přes louku. Tráva, stromy, obloha s mraky a mraveniště plné černých mravenců. Ulehám do trávy a s pohledem na krajinu zavírám oči.
Znovu jdu přes louku. Ne to není louka je to zelený koberec a stromy jak zelené sloupy sledují co se na něm děje. Mraky jako ovečky spolu skotačí a dovádějí. A co je to tady. Malé městečko s úplně malými černými lidmi. Taková spousta lidí. Jak se tam mohou vejít? Lidé jsou tady a zase támhle. Vždyť jsou všude. Slunce jako dědeček vše přikrývá svými dlouhými zlatými vlasy. Ptáci jako orchestr. Každý má svůj nástroj a hraje svou melodii s ostatními. Je to pěkný koncert.
Jakoby modré z nebe seslalo své kamarády, aby běhali po zeleném koberci. Který by z výšky mohl vypadat jako jimi rozpůlený ve dví. Kamarádi si pohrávají malými oblázky jako kočka s myší.
Nedaleko se rojí včely. Další město s malými lidmi, ale tentokrát jsou žlutočerní a vznášejí se okolo zelených sloupů.
Co to? Všichni lidé zalézají. Dědeček se schovává. Zelené sloupy a zelený koberec jsou smutní. Ovečky zahání velký černý vlk.
Probouzí mě mokré zaklepání na tvář. Prší. Zvedám se a utíkám domů.