Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dukelským vojákům

16. 12. 2004

1116

Autor

větrník

Příčinou této sbírečky je smutek ze zapomění a neúcty těch jež pamatují, však opomíjejí.

DUKELSKÝM VOJÁKŮM

CO ZBYLO ZDE ZA PÁR LET?

V ŘADÁCH DESÍTKY, STOVKY JMEN

A NĚKOLIK STROHÝCH VĚT

“I svoje životy ochotně dáme

na ochranu vlasti – jej slobody.

Tak prisaháme.”

“Od 8. září do 28. října 1944 zahynulo na Dukle 84.000 lidí z toho 6.500 Čechoslováků”

SÁM VE STÍNU

ZAROSTLY ŠLÉPĚJE SMRTI

ODEŠLA ODSUD V JINÉ KRAJE

TEĎ DOLÉHÁ

NA KRAJINU JEN

SILOU NEZMĚRNOU

TICHA DESKA ŽULOVÁ

V ČAS KAŽDÝ

JEJÍ TÍHA TRVÁ,

PO LÉTA VŠE DRTÍ

JEN K TOMU MOCI NEMÁ

JEHOŽ SRDCE V ZEMĚ TÉ

HLUBINÁCH TEPE.

KDO ZEMI RODNÉ VYTRŽEN,

PRÁVĚ ZDE,

V KÁMEN BYL PROMĚNĚN,

PŘITESÁN,

BY PEVNĚ BYL VSAZEN

V HOHYLU ŠEDOU,

S MNOHÝMI NAVRŠEN.

KOLIK TO JMEN

NA ÚPATÍ KAMENNÉHO KLÍNU

VYTOUŽENÁ

TUDY ŠLA SVOBODA.

CESTOU KLIKATOU

DNES PRAŠNOU,

JINDY BLÁTIVOU.

JEDINOU.

MĚLKÝMI HROBY

LEMOVANOU

BEZ KVĚTIN.

KŘÍŽŮ STROMOŘADÍ

NEZVEDALA SE K NEBI,

JEN RACHOT, KŘIK A DÝM

TUDY ŠLA

ZÁSTUPEM NESPOČETNÝM

PROVÁZENA,

NAVZDORY BĚSŮM ZLÝM

BRÁNA NA TISÍCE ZÁPADŮ UZAMČENÁ

SE OTEVŘELA

MLČÍCÍ ARMÁDA

TISÍCE OČÍ

BEZ HLESU

DÍVAJÍ SE, MLČÍ.

ZDE STOJÍ

ARMÁDA PŘIPRAVENA

V PLNÉ ZBROJI

NEZLOMENA

MNOHÝMI ZOCELENA BOJI.

STŘEŽÍ ÚDOLÍ SMRTI.

CO SKRÝVÁ POHLED

TISÍCŮ PÁRŮ OČÍ

PRO NĚŽ JIŽ NENÍ “NAPOSLED”

A NELEKÁ JE STŘEL VYTÍ VLČÍ ?

TY JEDINÁŠ VÍŠ,

MLČÍCÍ ARMÁDO

ČÍ PRAVDA BYLA, ČÍ PRÁVO,

PROTO MLČÍŠ.

TOBĚ JEN

PŘÍSLUŠÍ SOUDIT

PRÁVEM ŽIVOTŮ TVÝCH A SMRTI

PRÁVEM SMUTKU A BOLESTI ŽEN,

KDY VÝKŘIKEM BEZ HLESU

SLAVILY POSLEDNÍ VÁŠ DEN.

A PROTO MLČÍŠ.

MLČÍCÍ ARMÁDO

RÁNO HLUBOKO ZASAZENÁ

NEVĚRNÝCH - NĚMÁ VÝČITKO,

MLČENÍM SRÁŽÍŠ NA KOLENA.

JÁ V ÚCTĚ STÁL VEDLE NICH,

VOJÁKÚ MLČÍCÍCH

VĚDOUCE, ŽE POHLED JEJICH NEUNESU.

NEZNÁMÝM VOJÍNŮM

NEVĚŘÍM!

NEBYLI JSTE,

A NEJSTE BEZEJMENÍ

JEN JMÉNA VAŠE

NEBYLA TESÁNA V KAMENY,

NEUVÍZLA V LISTECH KNIH,

VŠAK NEJSTE ZAPOMNĚNI.

ČINY VAŠE NEPOZBYLY CENY

ZŮSTÁVAJÍ SKRYTY

DÉMANTY POD KOŘENY.

A VÍM, BUDOU OBJEVENY.

A PROMĚNĚNY.

STŘEPINY V MLZE

VY AŤ ZNÁMÍ, ČI BEZEJMENÍ,

KDO BUDE VAŠIM DĚDICEM?

KOMU POŽEHNÁNÍM,

KOMU PROKLETÍM STANE SE TATO ZEM?

KOMU OSUD VÁŠ JE DAREM,

KOMU BŘEMENEM?

II.

CO ZBUDE PO NÁS.

LISTÍ SUCHÉ JEŽ VÍTR ŽENE

PO ZEMI DRAZE, DARMO VYKOUPENÉ.

PLODY STROMU BEZ KOŘENE.

Petr Uhlíř

Dukelský průsmyk 26. září 2000

Křižanov 21. října 2004

2 názory

zdejší čtenáři vnímají texty skutečně především z hlediska formy, je to stěžejní účel serveru, a proto tyto básně nemohou příliš uspokojit jejich očekávání. Jsou však věci důležitější, např. niterný vztah k událostem, u kterýchjsme nebyli, ale díky kterým jsme. Tento počin je jednou z nich a je tak i prezentován. Rozumím tomu, na Dukle jsem byl dvakrát, a u těch mlčenlivých hrobů jsem měl silný pocit, že duše v nich odvál kamsi vítr. A přišlo mi to nespravedlivé. krásný verš - cesta ... nezvedala se k nebi Přečetl jsem si s dobrým pocitem, děkuji.

větrník

17. 12. 2004

Dát tip

Jeheheman: "důchodcům", kteří to přežili a ještě žijí se to docela líbilo, dostali to ode mne jako dárek k letošnímu šedesátému výročí operace, a máš pravdu, že těm vojákům, kteří tam zůstali je to fuk, blbé je že je to u nás fuk kde komu, tak proto ta forma - ysalamiri, skoro veršů budovatelských Dík za pozornost a čas

Sunmoon

16. 12. 2004

Dát tip

tohle nějak neumím ocenit...

ysalamiri

16. 12. 2004

Dát tip

tohle jsou takové typicky poválečné verše minulé generace...do budoucna mají těžko šanci na úspěch, ale je to zajímavé pozastavení a pohled zpátky... *

Zbora

16. 12. 2004

Dát tip

Jen pořádně a víc masírovat společnost poselstvími o strašlivosti války. Ať se nikdy nezapomene, že relativní klid, ve kterém žijeme není samozdřejmostí. t.