Poslední vlak

        Stojím na vlakovém nástupišti a v ruce držím lístek. Nikdo jiný na nástupišti nestojí. A ni na žádném jiném nástupišti. Všechny ostatní vlaky už odjely. Ten můj je poslední. Poslední vlak. Žádný další vlak už nikdy nepojede. Nedaleko od nádraží šumí potok. Šumí smutně. Je zima a nikdo se v něm nekoupe. Ani nohy nesmočí. Voda je studená. Ale ryby v něm jsou. Je jich málo, ale plavou si v té studené vodě a vůbec jim to nevadí, že je tak studená.

        Slyším přijíždět vlak. Na nástupiště přichází výpravčí. Skřípot kol vyplaší všechno živé okolo. Mnoho toho není. Rybám skřípot nevadí. Už jsou zvyklé. Ani neví, že tenhle skřípot je už poslední. Nastupuji do vlaku a sednu si do volného kupé. Všechna kupé jsou volná. Mě stačí jen jedno.

        Vlak zahouká a zní to jako když houká parník. Rozjíždíme se. Miluji parníky. Škoda že se jimi nedá cestovat do Šumperka.

        Ve vlaku je docela teplo. Kdybych v něm necestoval já, asi bych si myslel, že je to docela veliké plýtvání energií, vytápět celý vlak jen pro mě, průvodčí a strojvedoucího. Dívám se z okna. Na louce se bílí koně pasou na bledé závisti. Závidí mi, že jedu tak rychle. Rychleji, než oni kdy v životě poběží. Co bych dal za to, kdybych aspoň na chvíli mohl zpomalit život.

        Je mi smutno. V celém vlaku cestuji sám a okousávání nehtů už mě taky nebaví. Měl jsem si je ráno vyčistit, chutnají vážně hnusně. Ani průvodčí se ke mně neposadí. Povídá si se strojvedoucím o brynzových haluškách. Chtěl bych vědět, jestli je má raději se škvarkama, nebo s uzeným masem, ale zabouchli dveře.

        Vítr žene proti oknu smršť ledových krystalků a ty se zabodávají do mé duše, stejně čisté jako to okno. Jak ty krystalky pomalu tají, je mi čím dál smutněji. Asi to bude smutná bouře. Kdyby byla veselá, nebylo by mi z ní smutno.

        Vlak projel jednu zastávku. Ani nezpomalil. Ale to je jedno, stejně jsem chtěl vystoupit už dávno. Možná zastaví někdy příští rok. Třeba někdy uprostřed května. To by se mi moc líbilo. To bych určitě vystoupil. Miluji květen. Rozkvetlé louky, na nichž voní radost. I ty ryby v potoce to cítí, že voda teče přes kameny mnohem radostněji. Zamilovaně bublá a je teplá. Lidé se v ní koupají, nebo si aspoň máčejí nohy. A žádná bouřka není smutná. Všechny jsou veselé a některé taky mazlivé.

        Ale to bude až v květnu. Teď je venku smutná bouře a bílí koně se pasou na bledé závisti.

        Milost všem strojvedoucím!