let zoufalců

LET ZOUFALCŮ

Světlo je temně zlaté a slunce plane horečkou

Nad propastí, co životem znáte, nad životem a nad břečkou

Na paži sokol a v ruce meč

Za pasem dýku co dávno nemá ostří

Cítíš křídla a pocit letu v perutích

Cítíš letět do dálek a vidět to co ptáci znají

Zavřené oči sahají daleko, tak daleko, až dech se tají

V hrudi je uzavřen plamen vášně a okamžik pouhý je jako vítr

Rozhání oheň po planině a tanec je křeč a křečí je samotné bytí

Netušíš ani necítíš, jen slyšíš své srdce a chutnáš slzy své

Vítr tě vezme za ruku a učí tě volnosti bez psyché

Není čas a není ani bytí

Není tu nikdo, kdo dole tě chytí

Nemáš už sebe a necítíš paže

Oči jsou perletí a uši seschlou natí

Let je morkem kostí světa

Vítr ti šeptá svůdná slova

Nadechni se

Zas

A znova

Tak chutná volnost a tak chutná let

Nemůžeš přece nevědět

Že tak končí každý tragický příběh

Vždyť čas, ten letí jak splašené hříbě

Odříkáš otčenáš zoufalců

Ohlédneš se

Slunce ti hoří za zádami

Pocity podobny vichřici

Tušení živená záhadami

Odlep se od země, čeká tě let

Poslední let, co bude i prvním

Vítr se chechtá, ten zná ten led

Tančí ti po rtech a zalézá za tuniku

Přitáhni ruce k tělu

Otevři oči a vychutnej let

Let co se rychle mění v pád

Budeš padat navždy

Skočil bys?

Tohle se před tím dovědět?

Dopustil by ses vlastní vraždy?

Nikdy už nedopadne, ten kdo chtěl letět

Nikdy se na zemi nevrátí

Skočil bys přece i tohle dřív vědět

Kdo jednou vzlétne do propasti, ten zpátky se už nevrátí.

A sokol je připomínka ptačího výkřiku

Z lidských úst

Letíš

Dolů

Navždy.

Na památku všech co došli na konec cesty a našli tam jen sebe