Tak už to chodí

     Kdesi v dálce zahoukala siréna a jako na povel se začalo stmívat.

Nad městem plula mlha společně s kouřem, stoupajícím z komínů útulných domů na předměstí. Sníh přestal padat zhruba před hodinou a na cestách ho leželo skoro třicet čísel. I v tak velkém městě, jakým bylo Los Angeles, dokázaly navodit sněhové vločky atmosféru klidu a pohody. Vánoce byly za dveřmi a děti se měli brzy probudit do štědrého rána.

     Na okraji města končila stopa limuzíny u opuštěné výrobní haly, ve které bylo  jedno z mnoha oken ozářeno slabým světlem obnažené žárovky.

     „Ne, to v žádném případě. Tos opravdu neměl dělat!“ zněl tlumený hlas za oknem. Muž vysoké postavy se tyčil nad menším zavalitým staříkem, sedícím na dřevěné židli za malým stolkem. „Varoval jsem tě, pamatuješ?“

     Stařík už chtěl začít gestikulovat, ale nakonec sebou jen škubl. Zapomněl, že má obě ruce spoutané za zády. „Není to přece žádná katastrofa, Harve,“ snažil se zlehčit situaci. „Jestli o to tak stojíte, vrátím vám ty peníze do posledního centu.“

     „Tady nejde o peníze!“ zostra zařval Harv a pěstí jako kladivo uhodil do stolku. Ozvala se rána a stolek se rozpadl na několik částí. Stařík sebou opět škubl a skoro povyskočil ze židle. Tehdy, když z tučného obnosu špinavých peněz odebral malou část, ani netušil, do jaké šlamastiky ho tento skutek dostane. Měl poslechnout svůj instinkt a vědět, že mafie se okrádat nenechá.

     „Ty,“ ukázal Harv prstem na staříka, „že zrovna ty nás budeš chtít okrást jsem teda netušil,“  obešel zbytky toho, co zbylo ze stolku a zostra se podíval staříkovi do očí, schovaných kdesi mezi bílými vlasy a hustými bílými vousy, které z větší části zakrývaly staříkův vystrašený obličej. „Měli jsme dohodu.“

     „Já vím, já vím! Jen jsem myslel, když sou ty Vánoce…“

Bez ohledu na obrovskou postavu, skočil Harv ke staříkovi rychle jako atlet a kulatou hlaveň své pistole mu zapíchl do spánku. „Tak tys myslel?! A čím? Tím co máš tady?“ zatlačil vší silou hlavní na spánek, až si stařík položil hlavu na rameno a z hlavy mu spadla červená čepice s bílou bambulí. „Ty tady nejsi od toho, abys myslel! Tvůj úkol byl sebrat balík a převést ho na místo určení a ne z něj brát, co ti nepatří a rozdávat to!“

     „Sirotkům…“ nedořekl stařík protože ho Harv svou velkou dlaní chytil pod krkem a prsty obemkl skoro celý jeho krk. Po patnácti vteřinách začal stařík červenat, ale Harv nepovolil. Staříkovi se to zdálo jako věčnost, než ho Harv konečně pustil a dovolil mu se nadechnout. Ještě chvíli poté nemohl chytit dech.

     „Mě je jedno jestli rozdáváš sirotkům nebo platíš děvkám za služby,“ začal Harv a pistoli schoval do pouzdra na opasku. Stařík chtěl už už protestovat, ale Harvův prst ho zastavil. „Mám za úkol ti vyřídit, že chceme naše peníze zpět. Okamžitě!“

     „Ale…“ Harvův prst opět vyletěl do výhrůžného gesta.

     „Okamžitě!“

Herald Chronicles – 24.12.2004 (titulek hlavní strany)

     Drzost zlodějů přesáhla jakékoli hranice. Dnešního rána byl přistižen asi padesátiletý muž, převlečený za Santa Clause, jak v dětském domově na 9th street krade těmto ubohým dětem to málo, co by našly ve svých punčochách. Při činu byl přistižen hlavním správcem budovy, který ho poté předal tamní policii.

Luxusní vila, čtvrť South Five – později

     „Škoda. Dokud nepřišly ty zatracený Vánoce, byl na něj spoleh,“ zakroutil hlavou místní mafiánský kápo a potáhl ze svého doutníku.

     „Najdeme někoho jiného,“ pokrčil Harv rameny.

     „To jistě.“

     „A co s nimi?“ otočil se Harv na obrazovku monitoru, která snímala obraz bezpečnostní kamery, umístěné v izolované sklepní cele. Na studené betonové podlaze tam sedělo asi deset skřítků v zelených kabátcích s rolničkami místo knoflíků a tulili se k sobě, ani ne tak zimou, jako spíše strachem.

     „Zbavte se jich!“