Krédo

Když jsem dostala zadaní této práce. Nijak sem se nad tím nepozastavovala, ale jak jsem začala o tom víc a víc přemýšlet, tak mě to přišlo jako velmi těžké téma. Co to vlastně je to krédo? To byl má první otázka. Je to něco, co nás provádí životem? Nebo snad něco podle čeho bychom se měli řídit. Popravdě řečeno nevím. Asi od každého trochu. Je to něco, co nás provádí životem a podle čeho se řídíme.

Pomalu, ale jistě jsem začala přemýšlet nad krédy, které znám. Nad těmi, které se mi líbí. Jaké to vlastně jsou? Vtipné a výstižné. Ano to je ono. Uvedu pár příkladů, abych vám vytvořila určitý obraz.

Nemusíš všechno umět sám, ale aspoň musíš znát lidi, kteří to umí.

Toto je hezké krédo, ale trochu to zavání využíváním, i když toto je možná moc silné slovo, ale prostě to není to pravé pro mě.

Carpe diem.

Moc hezké. Užívej života. Tímto by se měl řídit každý. Krátké a výstižné. Říká vše, co bychom měli dělat. Ale stejně, kdo se tím řídí?

Credendo vides.

Dalo by se téměř říci, že toto je mé krédo. Kdo uvěří uvidí. Myslím si, že nejdůležitější v lidském životě je důvěra. Důvěra je základ všeho.

Když se něčeho bojíš, tak jdi a sáhni si na to.

A přestaneš se bát.

A nakonec, velmi hezké krédo o tom, že i když se někdo bojí. Může to překonat.

Na papíře je napsáno pár krásných kréd, ale ani jedno není moje. Mé krédo nejde vyjádřit slovy na to je lidský jazyk příliš nedokonalý. Nebo jenom nedokáži najít ta správná slova? Vystihla by to snad kresba? Sama to nedokáži vyjádřit. Pro mě je krédo pocit. Možná jsem to pochopila blbě, ale v životě se řídím podle toho pocitu. Právě on mě provází životem, právě on mi řekne , to udělej a nad tím se zamysli. A nejsou to právě kréda, podle nichž se řídíme. Řeknu Carpe diem a vím, že pro mě je to něco, co cítím každý den, že chci žít na plno. Sice to tak vždy nedělám, ale když to jde tak ano. Ale kdybych si měla vybrat něco, co bylo již vyřčené. Tak je to právě Credendo vides, protože jak už  jsem napsala důvěra je pro mě vším.

            Krédo. Ano, každý by ho měl mít. Když je mu špatně, tak se povzbudí svým krédem a hned má naději, že se mu život může pohnout dál. Krédo je něco,  v co člověk věří a v čem najde sám sebe. Někomu stačí jen ten pocit, kterým se řídí. Někdo to dokáže vystihnout slovy, ale stále je to to stejné. Něco, co dává naději na lepší zítřky.

            Co na závěr říct? Je tohle vlastně úvaha?