Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVečer
03. 01. 2005
0
0
2002
Autor
Joen_B
Večer , bylo sychravé počasí kapky deště se nepravidelně snášely na budovy ospalého města . Podzim byl v plném proudu a poslední listy opadávaly . Létajíc městskými parky vytvářely barevné listy romantickou náladu . Páry se choulily k sobě na lavičkách. Právě v tu dobu se po ulicích procházejí lidé velice zachmuření . Studený vítr ,jenž značí příchod zimy , šlehá do tváří odcizených . Světla nočních lamp prosvicujíc dlážděné ulice dopadala i do okolních krámků v malé zapadlé uličce .
V malé kavárně na rohu ,naproti niž stála již zavřená cukrárna , se setkávala rozmanitá společnost. V rohu přesně naproti vchodu ,který byl přímo na rohu ,aby lákal kolemjdoucí na návštěvu stálo malé podium na které každý večer hrál klavírista staré swingové šlágry . Každý pátek ovšem zaskočil i nějaký ten basista ,hráč na saxofon . Jazz vnášel do podzimního chmurného večera trochu optimismu ,který každý člověk v pátek po práci potřebuje. Letmé úsměvy na sebe házely mladí lidé . Staří zase vzpomínali na zlatá léta jejich mládí . U baru kmital muž v motýlku a přijímal objednávky od zákazníku na koláče a na kvalitní kávu a doptával se jich : S cukrem nebo bez , a smetanu také ? takový byl večer v malé kavárničce v malé zapadlé uličce.
Na opačné straně města stály přístavní haly ukrývající zboží z exotických zemí orientu. Námořníci potloukající se po přístavním molu zapadaly do nejbližších putyk jichž je v každém přístavu nepočítaně . Lehká děvčata nabízejí hodinu svojí lásky námořníkům jenž po několika měsících plavby neviděli ženu . Na hlavní silnici připojující přístav stála taková hospoda nabízející povyražení po měsících půstu. Hospůdka byla zastrčena ve sklepních místnostech ponurého starého domu . Po schodech se scházelo dolů směrem k výčepu ,kde žena s cigaretou v koutku čepovala místní ležák. Jekot a smích povolných děvčat zvedal náladu . Muži z přístavu se výborně bavili , po celodenní dřině jim dávala kořalka a pivo zapomenout . V hustém kouři tabákového dýmu hrály v pravém rohu směrem od schodiště muži s potetovanými pažemi karty a v dalším rohu se vášnivě hrál kulečník , jehož vítěze obletovala děvčata . Tak se trávil večer v hospodě v oprýskaném domě.
V centru města,kde po hlavním bulváru pojížděly černé limuzíny zbohatlíků , stála luxusní budova místního klubu . Každý večer se zde setkávali obchodníci z města ,aby si promluvili o nových trendech a kolik akcií koupit a prodat a zda se to vůbec vyplatí . Klubu vévodil červený koberec vytažený až na chodník kde postával muž v hotelovém úboru a otevíral dveře a uctivě zdravil : Dobrý večer pane X a oni mu na oplátku předávali nenápadně drobné jež měli v kapsách . Klub měl dvě patra dlouhý bar jež obsluhovalo 5 barmanů a okolo stolů se točily sličné číšnice . Po klubu procházel pyšně majitel podniku a kontroloval zda vše běží jak má . Na podiu vyhrával 30 členný orchestr vyhrávající hudbu do tance všem přítomným dámám a pánům z vysokých kruhů. A na stropě visel křišťálový lustr osazený stovkou svíček . z loží kde většinou seděly již menší společnosti vycházel smích bylo i slyšet objednávky na nejlepší víno z Francie či Portugalska. Ženy kouřily ze špiček cigarety a dekadentně odklepávaly o popelník . Zatímco muži s prošedivělými skráněmi si zapalovali kubánské doutníky dovážené od Vasquese. A hudba hrála dále v tom velkém společenském divadle.
Dále do centra směrem od moře stálo předměstí s malými rodinnými domky . Kolem domků byly malé zahrádky s květinami a okrasnými stromky. Deštík se snášel na záhony zavlažujíc květiny . V domku svítila světla z kuchyně a obývacího pokoje. Žárovka osvětlovala celou místnost ,zatímco malé světlo osvětlovalo pouze zaujaté obličeje tří mužů , otce a jeho dvou synů. Sledovali něco co je uvádělo v úžas, gestikulovali mluvili nahlas diskutovali nad událostmi v obrazovce. Žena sama byla v kuchyni, roztahané židle, vytažené prkno na žehlení k práci jí hrálo malé rádio s hity jejího mládí . Přinášelo jí to radost ve chvíli, kdy musela žehlit prádlo na své syny a manžela . Nedělala to ani z povinnosti ani z lásky . byla to prostě její nutnost . To ona zařizovala teplo domova a klid jenž je pro všechny tak důležitý . Její manžel donášel peníze a zajišťoval domácnost svojí tvrdou prací a ona se starala o běh domácnosti ,proto nenamítala nic proti jejich večernímu sedání u televize . Věděla že ji všichni mají rádi byla jejich jistotou a oporou ,stejně jako jí byl její muž .
Celkem vzato šťastný a poklidný večer se dál v tomto zapomenutém městě , kde k večeru nesvítila jenom jediná svíce.
V malé kavárně na rohu ,naproti niž stála již zavřená cukrárna , se setkávala rozmanitá společnost. V rohu přesně naproti vchodu ,který byl přímo na rohu ,aby lákal kolemjdoucí na návštěvu stálo malé podium na které každý večer hrál klavírista staré swingové šlágry . Každý pátek ovšem zaskočil i nějaký ten basista ,hráč na saxofon . Jazz vnášel do podzimního chmurného večera trochu optimismu ,který každý člověk v pátek po práci potřebuje. Letmé úsměvy na sebe házely mladí lidé . Staří zase vzpomínali na zlatá léta jejich mládí . U baru kmital muž v motýlku a přijímal objednávky od zákazníku na koláče a na kvalitní kávu a doptával se jich : S cukrem nebo bez , a smetanu také ? takový byl večer v malé kavárničce v malé zapadlé uličce.
Na opačné straně města stály přístavní haly ukrývající zboží z exotických zemí orientu. Námořníci potloukající se po přístavním molu zapadaly do nejbližších putyk jichž je v každém přístavu nepočítaně . Lehká děvčata nabízejí hodinu svojí lásky námořníkům jenž po několika měsících plavby neviděli ženu . Na hlavní silnici připojující přístav stála taková hospoda nabízející povyražení po měsících půstu. Hospůdka byla zastrčena ve sklepních místnostech ponurého starého domu . Po schodech se scházelo dolů směrem k výčepu ,kde žena s cigaretou v koutku čepovala místní ležák. Jekot a smích povolných děvčat zvedal náladu . Muži z přístavu se výborně bavili , po celodenní dřině jim dávala kořalka a pivo zapomenout . V hustém kouři tabákového dýmu hrály v pravém rohu směrem od schodiště muži s potetovanými pažemi karty a v dalším rohu se vášnivě hrál kulečník , jehož vítěze obletovala děvčata . Tak se trávil večer v hospodě v oprýskaném domě.
V centru města,kde po hlavním bulváru pojížděly černé limuzíny zbohatlíků , stála luxusní budova místního klubu . Každý večer se zde setkávali obchodníci z města ,aby si promluvili o nových trendech a kolik akcií koupit a prodat a zda se to vůbec vyplatí . Klubu vévodil červený koberec vytažený až na chodník kde postával muž v hotelovém úboru a otevíral dveře a uctivě zdravil : Dobrý večer pane X a oni mu na oplátku předávali nenápadně drobné jež měli v kapsách . Klub měl dvě patra dlouhý bar jež obsluhovalo 5 barmanů a okolo stolů se točily sličné číšnice . Po klubu procházel pyšně majitel podniku a kontroloval zda vše běží jak má . Na podiu vyhrával 30 členný orchestr vyhrávající hudbu do tance všem přítomným dámám a pánům z vysokých kruhů. A na stropě visel křišťálový lustr osazený stovkou svíček . z loží kde většinou seděly již menší společnosti vycházel smích bylo i slyšet objednávky na nejlepší víno z Francie či Portugalska. Ženy kouřily ze špiček cigarety a dekadentně odklepávaly o popelník . Zatímco muži s prošedivělými skráněmi si zapalovali kubánské doutníky dovážené od Vasquese. A hudba hrála dále v tom velkém společenském divadle.
Dále do centra směrem od moře stálo předměstí s malými rodinnými domky . Kolem domků byly malé zahrádky s květinami a okrasnými stromky. Deštík se snášel na záhony zavlažujíc květiny . V domku svítila světla z kuchyně a obývacího pokoje. Žárovka osvětlovala celou místnost ,zatímco malé světlo osvětlovalo pouze zaujaté obličeje tří mužů , otce a jeho dvou synů. Sledovali něco co je uvádělo v úžas, gestikulovali mluvili nahlas diskutovali nad událostmi v obrazovce. Žena sama byla v kuchyni, roztahané židle, vytažené prkno na žehlení k práci jí hrálo malé rádio s hity jejího mládí . Přinášelo jí to radost ve chvíli, kdy musela žehlit prádlo na své syny a manžela . Nedělala to ani z povinnosti ani z lásky . byla to prostě její nutnost . To ona zařizovala teplo domova a klid jenž je pro všechny tak důležitý . Její manžel donášel peníze a zajišťoval domácnost svojí tvrdou prací a ona se starala o běh domácnosti ,proto nenamítala nic proti jejich večernímu sedání u televize . Věděla že ji všichni mají rádi byla jejich jistotou a oporou ,stejně jako jí byl její muž .
Celkem vzato šťastný a poklidný večer se dál v tomto zapomenutém městě , kde k večeru nesvítila jenom jediná svíce.
Tuším několikagenerační román, kapitola první, začátek! Kdybych někde našla svoje sešity z dob gymplu, našla bych tam něco podobnýho a pak několik zmatených osnov.
Jestli budeš psát i za 11 let, tak to bude zajímavý. :-))
No..toť otázka, to musí každý poznat sám, jestli jsi to ty nepoznal, tudíž se ti to nelíbilo..to je má odpověď.