Písmák Vycházka po vzpomínkách
Někdy potřebuje člověk uniknout zpřítomnosti, od svých starostí, ruchu a koloběhu všedního života. Já se vtakových chvílích vracím do míst spjatých se svojí minulostí, do míst kde se rodil člověk jímž jsem dnes.
Vzal jsem si dovolenou vpráci, opustil jsem meetingy, akční plány, nekonečné telefonní konference a vydal se na sever, do města sevřeného horami pod klášterem který vzapadajícím slunci působí dojmem zámku zpohádky. Tady je zakopaný můj největší poklad.
Zatraceně zvoranej projekt
No o co teda jde. Přemýšlel jsem o tom ve vaně, ergo nelze očekávat hluboké myšlenky a já se hluboce omlouvám za duševní újmu, kterou si způsobíte čtením, ale můžu vás ubezpečit, že nejsem o nic menší sadista, než hlavní hrdina.
Samozřejmě jde o Boha samého, nejsem žádnej troškař, abych plýtval slovy na obžalobu někoho míň důležitého.
Nejdřív bych chtěl říct, že je mi vcelku sympatický jeho smysl pro sadismus, cynismus a podobné chvályhodné úchylky, které hnedle nastíním.
Jak zemřel anděl
Vracím se smutnou nocí. Mé nohy mne nesou sjistotou koně vracejícího se do stáje. Bez mé vůle, bez mého přičinění. Tíže tmy, samoty a ticha mne pohltila naprostou jistotou a mysl, kterou alkohol zbavil pout světských starostí, bloumala po nejtemnějších koutech mého Já.
Co je to?
Co je to.
Otvírám oči. Dívám se na tvé vlasy, toužím se jich dotknout. Neudělám to, mám strašný strach, že tě probudím.
vteřina intezivního života
Rozklepaly se mu kolena a zapochyboval o správnosti toho okamžitého rozhodnutí. Stál na kraji mostu a díval se do hloubky pod ním. Z té výšky se mu motala hlava, sucho v ústech, srdce divoce buší až v hrdle. Nahodil frajerský úsměv a naposledy se ohlédl přes rameno na zástup lidí zasebou.
smrt naděje
Jsem noční chodec, Nightwalker. Můj život je noc. Mám ji rád. V noci jsou všichni stejní, černobílí jako měsíc a tma.
Příběh jedné noci
Bylo hodně po půlnoci. Kráčel temnou ulicí ruku v ruce s Nocí, Tichem a Tmou. Sem tam světlo oken a pouličních lamp, tu ostré, tu mdlé, odhánělo Tmu ze svého dosahu, ale nebylo jich moc. Měl rád tuhle pozdní dobu, kdy se vydával na procházky odpočívajícím městem.
Pravda o Sisyfovi
Protivit se bohům není dobrá cesta, jak vést život. Jmenuji se Sisyfos. Kdysi dávno jsem se nebál ani bohů, ani smrti, patřilo mi skvělé království, hrad, lidé,patřilo mi vše, kromě vody. Rozhodl jsem se ji ukrást bohům, ale nelze vyhrát.
Schůzka
Slunce se přibližovalo k horizontu, kde se potkalo s mraky. Spálilo je, těžce zranilo a rudá krev zalila oblohu nad celým městem jako příslib kruté noci. Kráčel jsem ulicemi, které přiváděly unavené lidi do hospůdek, restaurací, kaváren, kin a nočních klubů, odtamtud do domovů a ráno, opět čerstvé, do práce a za běžnými denními starostmi tak jako žíly přivádějí krev do srdce, plic a znovu do těla. Město tepalo životem.
Takhle ne!
Topím se vtvých očích, tvůj hlas mne spoutává, mámí a zbavuje svobodné vůle. Slyším tě, ale neposlouchám, tvoje přítomnost potlačuje vnímání okolního světa. Dávno jsem ti propadl. Láska ktobě potlačila všechny moje potřeby, tužby po čemkoliv, co by mne nutilo vzdálit se od tebe byť jen vmyšlenkách.
Návrat
2:46:18 Jeremiasz: prisel podzim. pole pokryl sotva lehky poprasek snehu, kdyz se prileteli prvni havrani. Vracel se po letech do znamych mist. 2:55:19 Izabela: Cestu lemovaly ovocne stromy a pod nohama mu sustilo suché listí.