Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis
24. 12. 2004
4
0
1865
Autor
Joen_B
Další dopis. Kolikátý už? Pátý? Desátý? Stý?
Všechny byly stejné a všechny stejné skončily. Bílý papír s několika popsanými řádky v bílé obálce bez známky, bez adresy, zmačkaný v odpadkové košem pod psacím stolem.
Venku je teplo a svítí slunce, tak co děláš tady, zavřená v pokoji?
Někdy se ti zdá, že je tam s tebou, pokaždé se otočíš a pokaždé je to stejné, prázdnota čtyř zdí. Jsi sama!! Sama jako kůl v plotě!!
Každý kdo zná tvůj příběh si může myslet, co chce. Může pochybovat, smát se….
Ale jen ty znáš pravdu!! Záleželo mu na tobě!! Možná víc než kdy chtěl!!
Neplánovali jste to, věřili jste, že se rozejdete stejně tak, jako jste se potkali, že vám zůstanou jen krásné vzpomínky, vzpomínky, které zasunete do koutku mysli, že si zamáváte, řeknete sbohem, otočíte se a vrátíte se zpátky do svých tolik odlišných světů.
Jenže to nejde!! Nemá smysl zapírat!! Teď už to víte, oba, jenže je moc pozdě na to, aby se to cokoliv změnit!!!
Viděla jsi ho tu poslední noc, myslel si, že spíš. Klečel u postele a držel tvou ruku ve svých velkých, teplých dlaních. Plakal!!
Jenže ty jsi ho viděla, viděla i slyšela, naslouchala jsi každému jeho slovu, něžným vyznáním i slibům lásky. Bála ses pohnout, téměř jsi nedýchala a srdce ti překypovalo láskou.
Vzpomínáš? Vaše loučení…….Pořád ti v hlavě zní jeho slova: „Poslední polibek.“
Líbal tě a ty jsi prosila boha ať zastaví čas! Nedokázala sis představit, že budeš žít bez jeho dotyků, že se vrátíš domů, že se ráno probudíš a on nebude vedle tebe, že budeš večer usínat sama v prázdné studené posteli.
Chtěla sis zapamatovat každičký detail, protože jsi měla strach, že si za čas nevzpomeneš jak zněl jeho hlas, jak voněla jeho kůže, jak něžné byly jeho dotyky a jak se na tebe smál!!
Upřela jsi k němu svoje uplakané oči a setřela slzy z jeho tváří.
Nastoupila jsi do letadla a když ses naposledy otočila, viděla jsi jeho osamělou, skleslou siluetu.
A když se to kovové monstrum vzneslo……Bože!! Nikdy nezapomeneš na tu bolest!! Cítila jsi jak ti srdce praská na kusy!! Cítila jsi, že uvnitř tebe všechno krásné umírá, že tě všechno štěstí a všechna radost opouští spolu s ním a věděla jsi, že on cítí to samé.
Ne, nic bys nechtěla vrátit zpátky a za nic na světě bys nevyměnila těch pár krásných dnů, vždyť díky němu jsi byla zase šťastná i když ta krásná pohádka za chvíli skončila.
Říká se, že každý člověk jednou v životě potká svou pravou lásku a ty už víš, že tou tvou byl ON!!!
Všechny byly stejné a všechny stejné skončily. Bílý papír s několika popsanými řádky v bílé obálce bez známky, bez adresy, zmačkaný v odpadkové košem pod psacím stolem.
Venku je teplo a svítí slunce, tak co děláš tady, zavřená v pokoji?
Někdy se ti zdá, že je tam s tebou, pokaždé se otočíš a pokaždé je to stejné, prázdnota čtyř zdí. Jsi sama!! Sama jako kůl v plotě!!
Každý kdo zná tvůj příběh si může myslet, co chce. Může pochybovat, smát se….
Ale jen ty znáš pravdu!! Záleželo mu na tobě!! Možná víc než kdy chtěl!!
Neplánovali jste to, věřili jste, že se rozejdete stejně tak, jako jste se potkali, že vám zůstanou jen krásné vzpomínky, vzpomínky, které zasunete do koutku mysli, že si zamáváte, řeknete sbohem, otočíte se a vrátíte se zpátky do svých tolik odlišných světů.
Jenže to nejde!! Nemá smysl zapírat!! Teď už to víte, oba, jenže je moc pozdě na to, aby se to cokoliv změnit!!!
Viděla jsi ho tu poslední noc, myslel si, že spíš. Klečel u postele a držel tvou ruku ve svých velkých, teplých dlaních. Plakal!!
Jenže ty jsi ho viděla, viděla i slyšela, naslouchala jsi každému jeho slovu, něžným vyznáním i slibům lásky. Bála ses pohnout, téměř jsi nedýchala a srdce ti překypovalo láskou.
Vzpomínáš? Vaše loučení…….Pořád ti v hlavě zní jeho slova: „Poslední polibek.“
Líbal tě a ty jsi prosila boha ať zastaví čas! Nedokázala sis představit, že budeš žít bez jeho dotyků, že se vrátíš domů, že se ráno probudíš a on nebude vedle tebe, že budeš večer usínat sama v prázdné studené posteli.
Chtěla sis zapamatovat každičký detail, protože jsi měla strach, že si za čas nevzpomeneš jak zněl jeho hlas, jak voněla jeho kůže, jak něžné byly jeho dotyky a jak se na tebe smál!!
Upřela jsi k němu svoje uplakané oči a setřela slzy z jeho tváří.
Nastoupila jsi do letadla a když ses naposledy otočila, viděla jsi jeho osamělou, skleslou siluetu.
A když se to kovové monstrum vzneslo……Bože!! Nikdy nezapomeneš na tu bolest!! Cítila jsi jak ti srdce praská na kusy!! Cítila jsi, že uvnitř tebe všechno krásné umírá, že tě všechno štěstí a všechna radost opouští spolu s ním a věděla jsi, že on cítí to samé.
Ne, nic bys nechtěla vrátit zpátky a za nic na světě bys nevyměnila těch pár krásných dnů, vždyť díky němu jsi byla zase šťastná i když ta krásná pohádka za chvíli skončila.
Říká se, že každý člověk jednou v životě potká svou pravou lásku a ty už víš, že tou tvou byl ON!!!
jo ma to neco do sebe. i kdyz tohle tema zrovna nemam moc v oblibe tak se mi to libi;)
na takove veci se nezapomina, pravda pravda. a ty dopisy ... je dobre, ze nikam neputuji a konci v kosi pod stolem :o)
G.
moc procítěná... je mi z ní nějak smutně a hezky. Vzpomínal jsem na svoje zážitky.
t*