krokodýlí pohádka

Dalo by se říct, že to je hrozně jednoduché, prostě jen si tak nakreslit krokodýlka.

Vezmu si jednu pastelku, prosím.

Ale je v tom veliká odpovědnost. Co když se ten krokodýlek nebude sám sobě líbit?

Ne tuhle, támhletu, slečno!

Krokodýlci jsou totiž strašně křehká stvoření. Nemyslím ale ty krokodýly v močálech a tak, ne, to jsou jejich bratranci, abyste věděli.

A eště bych chtěla tamhleten kousek papíru.

Protože kdysi byli všichni krokodýlové jenom listy jedné hrozně vzácné rostliny – krokodýlkovníku, která byla jediná na světě. Potom ale přišla obrovská vichřice a tu rostlinu zničila a s ní i její lístky. Některé ovšem přežily a nesly se na té vichřici, až se dostaly do močálů. Jakmile tam přistály, tak se napily špinavé vody, co v ní byla a pořád je, a zmohutněli a vyrostli a zhloupli.

Prosila bych navíc ty tři zelené temperky.

Ty zbylé zničené lístečky se roztrhaly na milióny a milióny kousků a zamíchaly se do jídla lidí. Potom vždycky, když ti lidé chtěli nakreslit krokodýla, tak si museli dát moc záležet, protože když si záležet nedali, pak jejich obrázky ronili krokodýlí slzy.

Děkuju moc, to bude všechno. A dejte, prosím, pozor na krokodýlky.