Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

probuzení

31. 10. 2000

1834

Autor

alex

Bílý stěny, bílý pláště, co se stalo, kde to jsem, vzpomínky se rozprchy jak kapky deště, při myšlení náhle jsem unaven, zas ty sny - nemohu nic rozpoznat. Vstoupila osoba- vrásky zahaluje šedivý pramínek vlasů, nestačáí utírat slzy, jenž mokří její kůži, slova- už dávno vytratil se smích z jejího rozklepanýho hlasu, z krámku u vchodu nese pár kytek - snad růží. Růže - ty jediný mám rád. Kdo jste - ptám se té cizí ženy, to přišla jste za mnou úplně sama, její oči v návalu slz byly roztrženy, vždyt já jsem tvoje máma. A kapesníků přilepuje na tvář stohy. Po dlouhém vzlykání uslyšel jsem hlas, byla to její řeč protkaná bolestí, prý "spal" jsem velmi dlouhý čas. z jejích slov najednou stala se dýka - - už prý nikdy neslezu z pelesti, koouknu a nevidím nic tam, kde by měly být nohy

blázen

18. 01. 2001

Dát tip

Tak tím koncem jsi mě dostal, inak souhlasd s výše uvedeným, pokud jde o řádky

Adelan

18. 12. 2000

Dát tip

Více méně souhlas s JiKem, ale líbí se mi to, je to silné a ta pointa..., za tohle máš ode mě *

JiKo

09. 11. 2000

Dát tip

Obsah máš za jedna! Co se týče formy, viz den D. Subjektivně se mi nelíbí hrubší nepoetický slovník, který užíváš V dlouhých řádcích se ztrácím - zkrátit, proškrtat !!