Kostky

Hrací kostky uchopils,

na stůl jsi je odhodil.

Co to děláš, přemýšlíš?

Znovu ve snech kráčíš?

Život už máš určený,

ještě není ztracený.

Jenom chtít a zabrat,

do vesel se opřít.

Raz dva, raz dva,

to Ty tempo udáváš.

Hlasy kolem nevnímej

a svůj život prožívej.

Další kostky v ruce máš,

tentokrát si pozor dáš.

Menší pohyb, kostky letí

v téhle chvíli, kdo ti věří.

Zase doufáš, zase sníš,

další hra co promarníš.

Vše co bylo ... bylo,

to co bude ... bude.

Právě teď je teď,

užívej si tento svět.

Další prohra, no a co,

teď Tě čeká výhra, do toho.

Znovu saháš po kostkách,

v tom se rozum ozývá

a Ty hernu opouštíš.

Ďábel Tebe proklíná,

padá z Tebe špína prach,

do světla se ubíráš.

Jasně vidíš, procitáš,

opět kráčíš hrdě dál.

Hlava vzhůru vztyčená,

na tváři teď úsměv máš.

První noha míjí druhou,

vpředu vidíš cestu pravou.

Ďábel prohrál, kostky svírá,

kostky Tebou nechané!