Noc

Chci se dotknout nebe. Stačí jen natáhnout ruku...ne, musím výš, někam blíž hvězdám. Dotknu se nebe. Jen tak zlehka, konečky prstů. Už jsem na vrcholku nejvyšší hory. Pomalu, jakoby opatrně, abych nepokazila krásu tohoto okamžiku, natahuji ruku. Dotýkám se čehosi chadivého, jako slzy, jemného, jako pavučina a temného, jako stín na duši. A najednou vím, že mohu víc a konečně vím, proč tu jsem. Půjčuji si křídla noci a letím. Pomalu a lehce, jako se snáší poslední list. Klouzavě a tiše, jako běží poslední z vlků. Ale už to nejsem já. Jsme to my. A jsme noc, která přináší konec. A ty se ještě ptáš, kdo jsme, človíčku?

---