Doktor Zlart

"Prostoupím do paralelního světa

s ostatními arty bude veta."

S těmito slovy a ďábelským chechotem skočil doktor Zlart do šnečí ulity a vydal se na cestu paralelními světy.

"No, kde to sem?" podivil se když vykoukl z ulity.

Obloha byla temná a mraky jakoby se snášely na samotného Zlarta.

Chvíli se kabonil a vykukoval z ulity. Nakonec zavrtěl hlavou a vyskočil úplně.

"Povrch tohoto se světa je poněkud viskózní," podivil se doktor Zlart. Udělal pár kroků, ale boty se mu zle lepily k zemi.

"Hm, abych tak zapoměl, kde mám ulitu!" zahudroval najednou. Ohlédl se, ulita naštěstí pro něj byla stále na dohled.

O chvíli později již považoval svůj plán za poněkud nedomyšlený.

"Vrátím se ke své ulitě a zkusím jinou paralelu!"

Před cestovní šnečí ulitou ale stálo podivné zviřátko.

Doktor Zlart by přísahal, že je to slon s oslí hlavou, jen ho trochu mátlo oslí tělo.

"Kdo jsi?" vyštěkl na zvíře.

"No, Nanoslík !" odpovědělo hrdě zvíře.

"Takže ne slon s oslí hlavou co se narodil s oslím tělem?" ujistil se Zlart.

"Ne. Rozhodně Nanoslík. Rozhodně Nanoslík." odpověděl vesele Nanoslík.

"Smrdíš, Nanosle. A teď uhni a pusť mě k ulitě!" rozkázal Zlart.

"A k čemu je ta ulita?" zeptal se Nanoslík.

"To není tvoje věc, Nanosle. A už tolik nesmrď!" příkázal doktor Zlart.

Nanoslík uposlechl a přestal tolik smrdět.

"No vidíš." pochválil si Zlart. "Hned je to lepší. A teď hup dup do ulity a najít své paralely!"

Nanoslík poslechl a skočil do ulity.

"Ne ty!" vřískl Zlart. "Já!"

"Nanoslík ne?"

"Nanoslík ne!" vřeštěl doktor Zlart a začal Nanoslíka tahat z ulity.

"Neštvi Nanoslíka nebo začne smrdět!" varoval Zlarta Nanoslík.

"Ne! Ne! Ne!" vztekal se Zlart. "Co je to za blbou paralelu? Vylez z tý ulity, blbý Nanozvíře!"

Nanoslík vyskočil z ulity, doktorovi Zlartovi se evidentně ulevilo. Potom si ale uvědomil, že i Nanoslík bude mít paralely v jiných paralelách tak hlasitě zaklel krleš.

Zatáhl poklop a vydal se na další cestu.

"Jaká blbá paralela mě tam asi čeká?" hudroval si pod fousy.