Poesie pro cestující

Poesie pro cestující

Čtyři z pěti,mnou pozorovaných,lidí pohybuje ústy-žvýkají…

Marně se snažící slinné žlázy o rozklad této nerozložitelné hmoty s přídavkem mentolu…

Dvě ženy,dva muži…

Každý z nich podléhá svému osudu-každý je jiný-neznají se a snad se ani poznat nechtějí…Jen jedno je všechny spojuje-žvýkají!

Ten poslední ,jehož ústa nevykazují žádné známky pohybu-jen oči-ty se nepatrně pohybují…

Snad čtou?...nemýlím se…

Onen pátý-muž-mladý muž-čte,,METRO-BÁSEŇ“…

Čte ji pomalu,se zájmem-z nudy…

Začínám číst tatáž slova-taky-z nudy…Přenáším svou hlavu,kamsi do staré Anglie-za Špronglem,Rajpšlí…a dalšími podobně nadpozemsky znějícími výrazy,jakéhosi,,básníka z vagónu“…

Tělo mi však zůstává opřeno o dveře navzdory  napůl strženého nápisu:                  NEOPÍREJTE SE O DVEŘE!!!

Cítím,jak se mi hlava plynule vtahuje zpět do třetího vozu od konce…

Nalézá provizorně bezhlavý trup…

Ústa má odpovídají na vznesený dotaz…

Prosím?co jsi říkal?

Jen jsem se Tě chtěl zeptat,jestli nemáš ORBITKU?

Z kapsy bezděčně vyndám načatý balíček zelených Orbitek a dříve čtoucímu-mladému muži,je podávám…

Dvě vysune dražé…

První vsune do úst svých-druhou do úst-mých…

Oba na sebe upřeně hledíme…s pohybujícími se ústy!

…Šest lidí-podléhající svému osudu-každý je jiný…

Neznáme se-a snad se poznat ani nechceme…

Jen jedno nás spojuje-ŽVÝKÁME.