Pokusný králík

Jak malé bílé klubíčko,
vypadá to vyhublé tělíčko.
Krčí se v rohu,
očka přivírá,
modlí se k bohu,
v bolestech umírá.
Je černá noc,
hodiny tikají,
podivná vůně,
přístroje blikají.
Laboratoř zahalena do tmy,
z těch koutů jde strach,
jak míjejí dny,
nadějě se mění v prach.
Ubohý králíček sedí v rohu,
smutné oči plné bolesti,
uvězněn uvnitř strašidelného domu,
strach se mu vkrádá do kostí.
Nevinná dušička se sama sebe ptá,
pročpak mě týrají, copak jsem tak zlá?
Je konec trápení, smůla ho obešla,
nevinná dušička dnes v noci odešla.
Člověk, pán všeho tvorstva,
promění vše živé v prach,
nemá v sobě špetku citu,
člověk, to je vrah!