Hrozba

Má černota bílou naráz se stanem

jak rád s vílou tančil bych v sadě.

Má zloba v srdci, mě tak blízká

odežene každého ač každému tak blízká.

Vezmu svůj měč, tak krásný, tak čistý

otrhám v sadě tvém nádherném listy.

Otrhám a každému pak běda

kdo vstoupí do sadu kde je má něha.

Pak meč svůj uchopím a at je to děcko,

roysekám každého kdo usiluje o mé všecko.

To všecko je láska k tobě,

já neublížím tobě a už nikdy víc ani sám sobě.