NÁVRAT

NÁVRAT

Vítej zpět do života,
zdraví mne měsíc a hvězdy,
právě jsem odklopil víko,
jež slyšelo všechny mé prosby.

Třísky za mými nehty,
nebodají tolik co křivda v nitru,
na stranu odsunul jsem jíl,
a zaposlouchal se do zpěvu větru.

Kolem mne kříže,
ty patníky lidské slabosti,
značky kde mrtvá těla leží,
stíny kamenných andělů bělosti.

Drápu se ven z té jámy,
kde spočinul jsem se slzami těch,
co vrazili dýku do mého nitra,
co denně šlapali po mých snech.

Tak deru se zpět z věčnosti,
dluh na tomhle světě ještě mám,
rozhlížím se po všech těch jménech,
zůstal jsem mezi náhrobky jen sám.

Zima mne nestudí,
vlhko v botách netrápí,
mám myšlenku jedinou,
ta v karmínu se utápí.

Tak proklej mou duši,
ten smutný obláček mého vědomí,
vraž mi kůl do srdce,
směj se až se mi kolena podlomí.

Však ta křivda mi nedá spát,
budí ve mně smutek i zlobu,
nenechala mne klidně snít,
proto se teď drápu ven z hrobu.