Milenci od Seiny 1918

Petr a Lucie

hledá ji v parcích

hledá u Seiny

stisk dlaní

výbuchem, tisíckrát mocněný

tak málo času

fronta před branami

jsem jako kámen

sochařem netesaný

malířko kýčů

umělče pro chleba

promiň mou pýchu

vím, už  jí netřeba

co za hudbu srdce

co za mámení

chodíš ve snech

nepřichází zapomnění

v parku u fontány

je na lavičce místa

dvě malá ptáčata

hřejí se v klubku hnízda

zítřek ten fosgen

zákop plný moru

přiviň se lásko

k jedinému molu

slova jsou nevyřčena

tiše se polykají

na rozbouřeném moři

kéž v bárce odolají

rozkvetou narcisy

vztyčí se petrklíče

zítřek je mrazivý

jak břitva od holiče

v tu Květnou neděli

Notre Dame na nábřeží

milenců lásku

pojmout může stěží

ona mu v náručí

on jí v klíně

pod sloupem pohřbeni

v daleké mlhovině